100 000 hodin videí o zabíjení. Spielbergův archiv holokaustu má sídlo i v Praze

Centrum vizuální historie Malach je přístupné všem. „Chodí sem badatelé, velkou část návštěvníků tvoří samozřejmě studenti nejrůznějších oborů, pak přicházejí příbuzní těch, kteří poskytli rozhovor, tedy hlavně potomci obětí židovského a romského holokaustu,“ říká Jiří Kocian, jeden z hlavních koordinátorů projektu. Často do Centra přicházejí cizinci, kteří jsou zrovna v Praze a zjistí, že je tu možné dostat se třeba k rozhovorům s jejich příbuznými.

Většina rozhovorů v Malachu pochází z archivu Nadace šoa, kterou založil v roce 1994 Steven Spielberg a dnes je součástí Jihokalifornské univerzity. Plný přístup do archivu je ale možný jen z přístupových bodů, jakým je právě třeba pražské Centrum vizuální historie. Sbírka neobsahuje jen svědectví lidí, kteří přežili druhou světovou válku. „Máme tu i soubory výpovědí o arménské a rwandské genocidě, rozhovory s pamětníky událostí ve Středoafrické republice, Kambodži, Guatemale 70. a 80. let i svědectví o japonské okupaci čínského Nankingu,“ vyjmenovává Kocian. V Malachu mají i dvě speciální sbírky s vazbou na Československo, v první mluví přeživší holokaustu českého a slovenského původu, kteří žili po válce v Austrálii, a druhou jsou rozhovory s takzvanými Wintonovými dětmi.

Přeživší holokaustu|foto: U.S. Air Force photo/Sandy Wassenmiller

To, že centrum sídlí možná trochu překvapivě na Matfyzu, a ne na humanitní fakultě, není náhoda. Zdejší studenti totiž pracují na vývoji softwaru, který pomáhá zpracovávat obrovské množství dat v archivu. „Je to výhodné pro obě strany, my získáváme nástroje, abychom se dokázali pohybovat ve zdrojích, a oni díky nám mají zdroje, na kterých můžou vyvíjet a testovat svoje systémy,“ říká Jiří Kocian. V rozhovorech se tak dá vyhledávat samozřejmě podle jména pamětníka nebo podle geografických lokací, hledat ale můžete i podle tematických okruhů. Systém totiž obsahuje víc než 62 000 klíčových slov, která jsou v nahrávkách zakódována. Jiný funguje na základě fulltextového fonetického vyhledávání. „Znamená to, že můžete zadat libovolný výraz v češtině nebo angličtině a ten systém se ho pokusí pomocí fonetické shody nalézt napříč všemi rozhovory,“ vysvětluje Kocian.

Zapojit se do aktivit Nadace šoa může ale i naprostý laik například přes e-learningovou platformu IWitness. Takových dobrovolníků je podle Kociana v Česku poměrně hodně. Čím dál víc se rozvíjí třeba i platforma IWalks, určená hlavně pro středoškolské studenty, kteří vyvíjí online digitální průvodce po různých lokalitách. „Nainstalujete si do mobilního telefonu aplikaci, která vás pak pomocí částí rozhovorů z archivu provází po místech, která souvisí s holokaustem a druhou světovou válkou,“ vysvětluje Kocian. Zatím aplikace funguje pro pražské Vinohrady a Brno, chystá se i Plzeň, Uherské Hradiště a Bratislava. „Právě na takových projektech je vidět, kolik se do podobných aktivit zapojuje lidí a jaký mají dosah, pracují na něm koordinátoři Nadace šoa, my v Malachu, kteří máme k dispozici ten archiv, učitelé a pak hlavně studenti, kteří ji realizují.“

Jiří Kocian|foto: Barbora Linková