„Aero ukázalo ostatním malým kinům, že je možné přežít.“ Teď slaví 20 let

„Začínali jsme v době, kdy většina městských částí malá kina zavřela, naštěstí byli na Žižkově osvícení radní, chtěli kino zachránit, vypsali konkurz, my jsme se přihlásili a vyhráli jsme,“ přibližuje začátky žižkovské ikony Rajčan. Vést jednosálové kino se ale ukázalo v rostoucí konkurenci multiplexů, které se na scéně objevily kolem roku 2000, jako oříšek. I proto, jak přiznávají Rajčan i Andrle, se z Aera vedle kina stala zároveň platforma lokálního kulturního vyžití.

„Taková ta představa, že si člověk otevře kino a bude si tam promítat jen filmy, které chce, je samozřejmě scestná, je to vždycky o kompromisu,“ popisuje Andrle a přiznává, že postupně došli spolu s kolegy k závěru, že Aero nebude kino pro celou Prahu na každý večer, a zaměřili se na strategii lokálních potřeb – i když stále podle něj platí, že jednosálová kina jsou kina, která promítají filmy, co nerezignovaly na vkus, a to jejich největší devíza.

Ivo Andrle a Pavel Rajčan|foto: Barbora Linková

„Osobně si myslím, že je taky důležité, že jsme k tomu místu přistoupili komplexně, vyřešili jsme bar, pořádáme výstavy, přímé přenosy z Metropolitní opery, prohlídky světových galerií. A to všechno díky digitalizaci, ta nám taky hodně pomohla,“ vyjmenovává Rajčan.

Oba se shodují v tom, že dvě dekády novodobé existence znamenaly hodně pokusů s projekty, které vyšly, a také mnoho cest, které se ukázaly jako slepé, nicméně je potřeba stále hledat a nacházet nové věci, které je možné vyzkoušet. „Ten neustálý test, co funguje a co ne, je důležitej, pořád se objevují nové věci, ne jen obsahově, ale i formátově,“ vysvětluje Andrle.

Na co se Ivo Andrle a Pavel Rajčan těší v dalším roce života kina, jak vznikají jejich ikonické filmové znělky a jak můžete spolu s Aerem oslavit dvě dekády novodobé existence, si poslechněte v rozhovoru!