Bourání s Originální regionální architekturou: Vysvětlit na maloměstě, k čemu je architekt

„Člověk se na malém městě dostane k lidem různého povolání, k širší veřejnosti, to je výhoda. V Praze jsme měli okruh lidí a přátel a všichni to byli architekti. Ve Znojmě známe jen dva další,“ říká Barbora. „Kdybychom na to nebyli tři, tak bych do toho nešel,“ směje se Jan Hora. „Lidé někdy nevidí přidanou hodnotu naší práce, přicházejí k nám s různými věcmi. Jestli bychom jim třeba nenakreslili plot. Někdy je opravdu až absurdní vysvětlovat, k čemu jsme dobří,“ říká Jan.

Jeden z prvních projektů ORA byla rekonstrukce vinného sklípku Modrák. „Je to sklípek mého táty, kterému tehdy padal na hlavu strop,“ říká Barbora Hora. „Díky tomuto se pak začali ozývat další lidé ze Znojemska, většinou chtěli rekonstruovat další vinné sklepy,“ vysvětluje. ORA se snaží zachovat co nejvíce původního, ve sklepě Modrák chtěli zachovat původní lisovnu. Když ale odstranili plesnivé omítky a očistili zdivo, museli rozebrat pokleslou klenbu a znovu ji vystavět. Denní světlo teď do lisovny proudí novým světlíkem a ta místo k výrobě vína slouží k popíjení. „Prostor ztratil svůj utilitární účel a stal se kulisou. Tahle forma kulisy se v naší tvorbě opakuje. Baví mě odhalovat ruiny, dělat v nich běžné činnosti a kochat se u toho,“ říká Jan Veisser.

„Často se třeba objeví původní omítka, nějaký zazděný prostor nebo kaverna. Je pak potřeba být na tu věc schopen reagovat a nepřijít o ni. Jsou to souvislosti, které by nikdy nikdo nenaplánoval, protože jsou divné a nepraktické, na člověka to ale funguje – zákoutí na Starém Městě, okna do zdi a tak podobně, lidi to baví,“ říká Jan Veisser.

Originální regionální architektura: rekonstrukce vinného sklepa|foto: Originální regionální architektura

ORA se snaží při rekonstrukcích hledět na detail, spolupracuje proto s mnoha řemeslníky. „Dělají to podle mě rádi. Myslím si, že se jim líbí to, že jsou v tom experimentu s námi, že nedělají tu stejnou věc po dvousté. U malé židle nebo u lampy si člověk na rozdíl od velkého domu může dovolit experimentovat. To nás na tom všechny moc baví,“ říká Jan Hora.

„Vždycky když v nějaké lokalitě získáme zakázku, tak si to projdeme, nafotíme momenty, které nám přijdou zajímavé a typické, momenty, které mají nějaký smysl. Vznikne z toho pak zároveň katalog motivů, které můžeme použít i jinde. Podle mě je to dívání se nejdůležitější. Chtěl bych to naučit i ostatní, aby se pořádně dívali a aby se snažili porozumět tomu, proč domy vypadají, jak vypadají, a čeho by si na nich měli cenit. Lidé si často neuvědomují, co je obklopuje,“ říká Jan Veisser. Uvědomělé dívání se je pro něj důležité. Proto podle vlastních slov trpí, když vidí architekturu, která nemá nic společného s originalitou ani regionálností. „Já propadám depresi poměrně pravidelně. Když vidím, že někdo zateplí novorenesanční barák, je to pro mě, jako by mi někdo hučel do uší, jako kdybych poslouchal nějaký nepříjemný tón,“ říká Jan.

Ve Znojmě si podle Jana Hory v současnosti lidé často mění dveře. Truhlář by za nové chtěl třeba statisíce. „Když lidé dveře vyjmou, tak za námi běží památkáři, abychom si je vzali. Tak je schraňujeme, máme teď v ateliéru asi pět dveří a vymýšlíme, co s nimi,“ říká Jan.

Poslechněte si celé Bourání!