Bourání se starostou Litomyšle: Že má být město pro lidi, jsem si přečetl od Chalupeckého
Když se řekne Litomyšl, všichni, kdo se zajímají o architekturu a veřejný prostor, moc dobře vědí, o čem je řeč. V osmdesátých letech ale Litomyšl vypadala úplně jinak než dnes. Rozsáhlé budování panelových domů, stavba průtahu, který do podoby města nešetrně zasáhl, a záplavy v roce 1984 z ní udělaly nudné a šedivé město. Velkou zásluhu na tom, jak Litomyšl vypadá dnes, má její bývalý starosta Miroslav Brýdl, který byl hostem pořadu Bourání.
„Když jsem nastoupil jako starosta, tak jsem měl krédo, že prostor a město musí být pro lidi (to jsem si přečetl od Chalupeckého). Ohlasy jsou velmi kladné, nejen od místních, ale také odjinud, a to mě velmi těší,“ říká první porevoluční starosta Litomyšle. Kromě rozsáhlých oprav historických objektů v centru města se díky úsilí Miroslava Brýdla podařilo zapsat zámecký areál v Litomyšli na Seznam světového dědictví UNESCO, ke slovu se ale dostala i moderní architektura a nové stavby.
Brýdl se snažil dostat do Litomyšle moderní architekturu ještě předtím, než se stal starostou. „Pracoval jsem tehdy v projekční organizaci a na náměstí v Litomyšli byl hodně ošklivý dům, bývalý národní výbor. Udělali jsme vyzvanou soutěž, byla tam skvělá porota, kromě architektů i významní a aktivní obyvatelé Litomyšle, o kterých vím, že mají pro to město cit. Soutěž vyhrál Josef Pleskot, bohužel památkáři byli proti. Začal jsem si uvědomovat, jak těžké je v historickém městě něco takového dělat. Pak jsme se rozhodli postavit školu, tu navrhl Aleš Burian. Byla to moderní budova s atriem a velkou tělocvičnou.“
Klášterní zahrady, které se podařilo městu opravit právě během starostování Miroslava Brýdla, patřily tehdy třem majitelům: městu, církvi a státu. „Byl to hrozný prostor mezi dvěma kostely. Původní odhad byl dvacet milionů, nakonec to bylo třicet. Lidé nechápou, že věci, které jsou tvořivé a u kterých se musí dělat dodatky, prostě víc stojí. Chtěli jsme, aby to mělo kvalitu,“ říká Brýdl. Inspiraci k opravám a novým výstavbám ve městě hledal často v zahraničí, kde se setkával jak s architekty, tak s radními. Společně pak diskutovali o problémech zvelebování měst. „Přesvědčovat je fajn, ale když se to vidí, tak máte argument. Stavěli jsme například sportovní areál a náš radní, který byl mistr republiky v desetiboji, nám říkal, že doskočiště má být před hlavní tribunou. Když jsme ale viděli na příkladech z jiných míst, že je to na druhé straně, tak nemohl nic říct,“ vysvětluje Brýdl.
Tak rozsáhlá změna, kterou Litomyšl za sedmadvacet let od sametové revoluce prošla, musela nutně stát hodně peněz. Po dobu funkčního období Miroslava Brýdla se podle něj z veřejných peněz prostavěla zhruba miliarda, dnes už asi dvě. On sám byl podle svých slov trochu lobbista, byl předsedou a místopředsedou Sdružení historických měst, které mělo své vlastní prostředky. Hodně také pomáhalo to, že daně občanů přicházely do města. Peníze město čerpalo i z dotačních programů ministerstev. „Byl jsem jednou týdně v Praze, poslanci z Parlamentu mě znali a vyhýbali se mi, protože podle nich, když mě vyhodí dveřmi, přilezu oknem.“
Poslechněte si první část rozhovoru!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
