Bytové restaurace. Sociální experiment, jídlo je vedlejší
Jako předkrm se podává nejjemnější paštika s barevným pepřem na domácím pečivu. Následuje francouzská cibulačka, hlavní chod je telecí Blanquette de veau s noky nebo bulgurem a jako dezert banánový dort a káva z mokavaru. Menu jako z restaurace opatřené michelinskou hvězdou se servíruje v domku v nenápadné ulici na samém okraji Prahy, kde sídlí bytová restaurace 4 schody.
Společná láska k jídlu
Ve své vlastní kuchyni si restauraci založila Gabriela Fremlová, která si dvacet let práce v kanceláři ještě donedávna oživovala tím, že vařila pro spolupracovníky otrávené z obědvání v okolních hospodách. „Na Smíchově je sice spousta restaurací, ale buď je to drahé, nebo hnusné. Přes objednávkové formuláře si lidi začali objednávat obědy. Vařilo se ve dvou kuchyních a spalo se čtyři hodiny,“ vysvětluje Gábina jeden ze svých ambiciózních kulinářských projektů, zatímco srkáme francouzskou cibulačku s krutony. Spolu s kamarádkou Lídou, která pomáhala už s kolegiální kuchyní, se pak vydaly do vyhlášené bytové restaurace manželů Křivánkových. „Natolik se nám to zalíbilo, že jsme si řekly – tohle by mohla být cesta, zkusíme to taky.“
Skupina spokojeně žvýkajících přísedících se shoduje na tom, že největší výhoda bytové restaurace tkví ve vzájemném kontaktu. „Pro mě je důležité se stmelit. To, že si tady můžeme sednout, povídat si, neznali jsme se ještě před hodinou. To je gros té bytovky,“ tvrdí Lída. Všichni ostatní souhlasí. „Jídlo je jenom část celé věci. Ve skutečnosti je to o atmosféře. Ten pocit mezi lidmi, to je ono. To mě nakonec baví víc než to jídlo,“ myslí si další host. Manžel hostitelky Gabriely připomíná, že bytové restaurace jsou v podstatě sociální experiment. „Vlastně je to setkání lidí, kteří mají nějakou společnou platformu, ale jsou každý úplně jiný.“ „Jediné, co mají společného, je láska k dobrému jídlu,“ doplňuje Gábina.
Seznamte se nad polívkou
I Vladimíra Kokoliu a Jožu Skládanku, provozovatele dnes už neexistující bytové restaurace Debut v Brně, začala fascinovat společenská stránka vaření. „Vůbec první idea byla to, že sám si nekoupíte humra – potřebujete lidi, od nich vybrat peníze na dražší suroviny. Mysleli jsme, že vybudujeme organizační strukturu pro sdílení dražších surovin v rámci ochutnávkových večerů,“ vzpomíná Kokolia, který si spolu s kamarádem Jožou brzo všiml, co s návštěvníky Debutu dělá náhodné setkání před jídlem. „Najednou nám přišlo super donutit lidi, aby se bavili u stolu. Proto jsme měli jen jeden velký stůl, aby si tam všichni museli sednout. Polévku jsme servírovali v terinách, aby se museli domluvit na tom, v jakém pořadí si naberou a kdo kolik. Ten sociální aspekt projektu byl velmi silný, i když původní myšlenka byla snížení nákladu na suroviny.“
Ukázalo se, že sdílení surovin návštěvníky Debutu zajímá daleko méně než sdílení zážitků. Možná že tomu pomohla i schopnost organizátorů obestřít svou bytovou restauraci tajemstvím. „Snažili jsme se, aby nikde nebylo moc fotek. Lidi vlastně moc nevěděli, kam jdou a za kým jdou. Menu bylo popsané jen velmi zhruba,“ říká Kokolia.
Debut už nefunguje, ale náhradou za něj vznikl další obývákový experiment: „Je to herna bez hazardu, herna deskových a válečných her. S vařením to vůbec nesouvisí, jen to zas pojí nějaké další moje koníčky.“ Evidentní je, že konstantou v součtu Kokoliových zájmů je potkávání se s lidmi.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
