„Dělám, co můžu, abych přežila,” říká Cecilie. Na Utøye byla třikrát postřelena
„Deprese je jako velký pes. Někdy můžete změnit jeho velikost. Stejně jako psa ho ale máte stále u sebe. A to je popravdě dost práce,” říká Cecilia, které bylo v roce 2011 šestnáct let. Byla jednou z účastnic letního tábora na ostrově Utøya, který se stal terčem teroristického útoku. Její nejlepší kamarádka běsnění norského teroristy nepřežila. Druhá epizoda podcastové série Přežít: Utøya a Oslo je intimním dvojportrétem Cecilie a její matky Elin.
„Fakt, že máte takhle zraněné dítě, byl strašný. A když vidíte, že vaší dceři není dobře, má bolesti a je smutná, je to příšerné. Je to to nejhorší, co může rodič zažít,” popisuje své tehdejší pocity Elin. „Bylo jí šestnáct a přišla o svou nejlepší kamarádku. To bylo, myslím, během prvních pár let pro Cecilii nejtěžší. Aby se přes tu ztrátu přenesla. Taky aby přišla na to, kdo je nová Cecilie, jaký bude její život. A potýkat se s tělesnými následky,” dodává.
Cecilia přišla při útoku o část paže a rameno. Jedna z kulek ji zasáhla do zubu, což jí zachránilo život. Kromě fyzických komplikací se dodnes potýká s úzkostmi a depresemi. Občas se jí 22. červenec 2011 vrací skrz spouštěče v podobě zvuků a situací. „Každý den si musím říct, že dnešek bude dobrý. Opakovat si, že se zaměřím na ty příjemné věci. I když je to hrozně těžké,” svěřuje se. „I proto jsem tak vděčná, že mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, kteří mi každý den připomínají, proč to všechno dělám. Proč jsem se rozhodla vyhrát. A proč je správné jít dál,” říká.
22. července 2011 odpoledne odpálil téměř třicetiletý norský pravicový extremista Anders Behring Breivik ve vládní čtvrti v centru Osla téměř tunu výbušniny v bílé dodávce. Zabil osm lidí. Následně na ostrově Utøya, kde právě probíhal letní tábor mládežnické odnože tehdejší vládnoucí Strany práce, postřílel 69 mladých lidí.
Oběma ženám pomohlo své zkušenosti a traumata sdílet s okolím. „Hodně jsem o tom mluvila. Když si totiž vše necháte pro sebe, je to hrozné. Jak to ale dostatečněkrát vypustíte z úst, zevšední to,” zasměje se hořce Elin. Dnes spolu s dcerou každý měsíc předstupují před studenty, aby jim svůj příběh vyprávěly. A právě to byl pro obě jeden z klíčů, jak přijmout, co prožily.
Jaké byly pro Cecilii a Elin roky po útoku? Jak se jim daří s traumatem vyrovnat? Jak se cítí dnes? O tom je druhá epizoda sedmidílné podcastové série Přežít: Utøya a Oslo.
Série byla natočena ve spolupráci s produkční společností Subjektiv za podpory Norských fondů. Partnerem projektu je Centrum 22. července v Oslu.
Poslouchejte Přežít: Utøya a Oslo i v anglickém originále. / Listen Surviving Utøya and Oslo also in English.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
