Deska týdne: Cesta do sado-maso fantazie. Druhé album Fever Ray řeže i hladí

7. listopad 2017

„Hej, pamatujete si mě? Měla jsem hodně práce,“ ohlásila se švédská hudebnice Fever Ray, též polovina dua The Knife, v singlu To the Moon and Back. Fanoušci na tato slova museli čekat dlouhých osm let a už teď se dá říct, že se trpělivost vyplatila. Karin Dreijer Andersson, jak zní občanské jméno Fever Ray, je na novince Plunge křiklavější, radikálnější, divnější, političtější a sprostší než kdykoli předtím. Je to nahrávka o zlomených srdcích a lásce intimní jako násilí.

Divné chladicí boxy, ke kterým vede spletenec kabelů. Někde mimo kameru snad přístroje udržující životní funkce Fever Ray, nalíčené jako Joker z Batmana nebo člen Adamsovy rodiny. Neony odrážející se v kalužích a temná ulička, na jejímž konci čekají hostitelky podivného sado-maso dýchánku. Tak nějak se dá v rychlosti shrnout videoklip ke skladbě To the Moon and Back, která lákala na druhou studiovku Fever Ray.

Znepokojivá a podivně „latexová“ atmosféra připomíná sedm let starý maďarský film Bibliotheque Pascal, kde hlavní hrdinka pracuje v podivném nočním podniku specializujícím se na uspokojování literárně-sexuálních choutek zákazníků. BDSM hrátky tu jsou prosycené odkazy k Othellovi nebo Dorianu Greyovi. A podobně bičuje odkazy a politickými prohlášeními posluchače i Fever Ray na albu Plunge – je podobně kabaretní, magické, výstřední jako zmiňovaný film.

O Fever Ray víme, že má vytříbený popový vkus. Přesvědčili jsme se, že pop v jejím podání má znepokojovat, ne držet posluchače v pohodlné nevědomosti. Na rozdíl od intimního debutu, který Fever Ray napsala izolovaná doma na mateřské, je Plunge radikálnější. Zvukově i obsahově. „Svobodné potraty a čistou vodu! Zničte jaderné zbraně! Zničte nudu,“ zpívá svým vysoce posazeným hlasem, prohnaným různými efekty, do přebasovaných beatů a industriálních zvuků v This Country. Jsou to postoje, kterých se Fever Ray drží dlouho, ostatně na poslední desce Shaking the Habitual s The Knife před čtyřmi roky provolávali antikapitalistická hesla a volali po strukturální změně. Skladbu Fever Ray, která tu nejvíc připomíná provokatérku Peaches, zakončuje: „Pokaždé, když spolu spíme, vítězíme.“

Švédská hudebnice má také cit vyhledávat ke spolupracím neobjevené talenty. V jednom z vrcholů novinky, nazvaném IDK About You, si Fever Ray přizvala na pomoc dvacetiletou portugalskou producentku Nídia, která je výrazným hlasem na tamní scéně taneční hudby a představitelkou proudu batida – track se 150 BPM v druhé polovině protne beat postavený na brazilské perkusi cuíca. „Znám cestu do fantazie, světa snů,“ zpívá tu Fever Ray. A posluchačům ukazuje správný směr. Ne všechny skladby jsou ale tak „creepy“, s Red Trails – vedenou smyčcovou linkou – pomáhala zas Paula Temple, která v Berlíně hraje na techno akcích. Spojovat se s dalšími hudebnicemi je pro Fever Ray „přirozenou součástí feministického procesu“, jak řekla kdysi pro stanici NPR.

Album je – stejně jako tomu bylo v případě poslední desky The Knife – opatřené manifestem. „Dřív mi vadilo, že násilí je stejně intimní jako láska,“ píše se tu. Plunge je podle slov Fever Ray o vyjednávání mezi bolestí a slastí. Zarývá se pod kůži, řeže i hladí. Jako taková je nahrávka o vyrovnávání se s životní změnou a o proměně, jak si všímá hudební server Pitchfork. Tu podstoupila hudebně i Fever Ray a v jejím manifestu jinakosti Plunge, kde se těžko hledají slabá místa, můžeme slyšet především pobídku, že se změn nemusíme bát.

Hodnocení: 80 %
Fever Ray – Plunge (Mute/Rabid, 2017)

autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.