Deska týdne: CupcakKe dělá XXX rap. Její novinka ale není jen o rozkoši

16. leden 2018

Proslavila se provokativními klipy na YouTube, v nichž skládá poctu svému pohlavnímu orgánu nebo různým technikám orálního sexu. Dvacetiletá chicagská rapperka CupcakKe si je moc dobře vědomá, jaké téma od ní fanoušci chtějí, na své třetí studiové desce Ephorize nás ale úspěšně přesvědčuje, že její posedlost tělesností je zároveň součástí boje za ženské sebevědomí.

Ženy dlouho tahaly v rapovém průmyslu za kratší konec, poslední dobou se ale zdá, že testosteronová dominance žánru už končí. Cardi B má aktuálně v první desítce amerického žebříčku tři singly, a jestli něco její hit Bodak Yellow ukázal dalším rapperkám, pak to, že se nemusí nutně přizpůsobovat popovým trendům, aby byly úspěšné. Chicagská rapperka CupcakKe asi přes humbuk, který se kolem ní poslední měsíce strhnul, nikdy na čísle jedna amerického žebříčku nestane, na to je její styl až příliš syrový a explicitní – je ale součástí stejné vlny neohrožených ženských MCs, které říkají světu svůj osobní příběh bez jakýchkoliv kompromisů.

CupcakKe je vlastně také trochu virální hvězda jako Cardi B – její videa s provokativními pózami a texty plnými sexu možná kdysi sdíleli internetoví surfaři pro pobavení. V jednom klipu se pomazává donuty, v dalším nahoře bez zběsile olizuje lízátko. Jenže CupcakKe vyrostla ve stejné čtvrti jako Chief Keef a rapovala od čtrnácti let. Díky nahrávkám jako Cum Cake nebo Queen Elizabitch si získala pozornost také jako rapperka, která automaticky nepotřebuje vulgarity. „Je vtipný, že holka s velkým zadkem může mít víc komentářů než úder hurikánu,“ rapuje na nové desce Ephorize v tracku Self Interview, v němž rekapituluje svůj přerod z celebrity z internetu v rapovou hvězdičku.

Když CupcakKe rozjede svoji rapovou mašinu na plné obrátky v skladbách jako Navel nebo Cinamon Toast Crunch, nelze si nevzpomenout na Lil Kim nebo Missy Elliott, které v minulých dekádách v hip hopu bojovaly proti obrazu submisivních afroamerických žen.

Tedy ne snad, že by novinka Ephorize nebyla hlavně o sexu. Ten se tady na posluchače valí ze všech světových stran. V Cartoons mění CupcakKe hrdiny dětských animáků v hvězdy porna, Post Pic je o slastech milování po internetu a Spoiled Milk Titties nebo Duck Duck Goose prostě zas znovu oslavují nespoutaný, radostný a živelný pohlavní akt, při kterém lze zapomenout na všechnu mizérii, jež nás obklopuje. Jistou jednorozměrnost tématu ale narušuje třeba Crayons – hymna lásky mezi stejnými pohlavími, zatímco v Self Interview se pozastavuje nad rozdílným vnímáním promiskuity u mužů a žen.

K textům o sexu se samozřejmě hodí tučné beaty, které si vypůjčuje z trapu, jindy zase odkazují na neworleanský styl bounce (Duck Duck Goose). Právě tady je ale trochu kámen úrazu Ephorize. Za instrumentálkami stojí producentský tým Def Starz, který vesměs jen napodobuje zavedené styly a nevyniká zrovna originalitou. Třeba flirtování s tropickým housem v Total je už trochu za hranou vkusu. Naštěstí CupcakKe má tak výrazný styl, že si dokáže přivlastnit kterýkoliv beat.

Když CupcakKe rozjede svoji rapovou mašinu na plné obrátky v skladbách jako Navel nebo Cinamon Toast Crunch, nelze si nevzpomenout na Lil Kim nebo Missy Elliott, které v minulých dekádách v hip hopu bojovaly proti obrazu submisivních afroamerických žen. CupcakKe si ještě navíc svoji hudbu vydává na vlastním labelu a na desce nemá žádné hosty, čímž posouvá emancipační potenciál své hudby i do oblasti prezentace a distribuce. Přes nepopiratelné šokové taktiky je Ephorize především albem o ženském sebevědomí, schopnosti užívat si života bez ohledu na to, co si myslí okolí. A to je vzkaz, který CupcakKe především vysílá svým fanouškům na první výrazné rapové desce nového roku.

CupcakKe – Ephorize (vlastním nákladem, 2018)
Hodnocení: 75 %

 

autor: Karel Veselý

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.