Deska týdne: Šílení kazatelé Young Fathers pláčou slzy dojetí a balancují mezi dobrem a zlem

Třetí řadová deska Cocoa Sugar vážně chutná jako hořkosladký kakaový cukr avizovaný v názvu nahrávky. Evokuje náladu, jako když po dlouhé zimě poprvé vyleze slunce, aby ho vzápětí vystřídala sněhová bouře. Namísto prvoplánového smutku nebo úsměvu vyvolává spíš slzy dojetí.

Jiří Špičák před čtyřmi lety napsal, že Young Fathers připomínají domorodé bojovníky, kteří v nepřehledné džungli současné popkultury nahánějí všechno živé. Za své debutové album Dead získalo trio, ve kterém se setkávají nigerijské, liberijské a skotské kořeny, v roce 2014 prestižní Mercury Prize a v cestě na vrchol se nejen nezastavilo, ale hlavně nikdy nevybočilo z trajektorie, kterou nesvazují žádná omezení. Dnes evokují popkulturní kazatele během obřadu, při němž své stoupence ovládají jako loutky. Texty nabízejí biblické odkazy, ale i pozvánky k tanci v pekle i po jejich budoucích hrobech. S nadupanou skladbou Toy pak posluchače berou na paranoidní honičku a smějí se u toho jako maniaci, kterým jednoduše nelze odolat.

Deska týdne: Young Fathers se na Cocoa Sugar kají i rouhají, žánrově multikulti album nezklamalo

• Upravit
• Smazat

Kakaový cukr je sladký i hořký zároveň, jako život sám. Bez tohoto konstatování se neobejde snad žádná recenze Cocoa Sugar. Skotské trio s albem, které je silně ovlivněné spirituálními gospely a poznamenané klubovou elektronikou, míří do popových hitparád, ale bere to trochu oklikou. Největší předností Young Fathers zůstává hudební vykořeněnost.

Namísto heroinu, který se za hudby Young Fathers vařil v loňském pokračování legendárního Trainspottingu, nyní trio v singlu In My View ochutnává luxusní víno a pojídá ztučnělá kachní játra foie gras se vším špatným, co jejich morbidní produkce reprezentuje. Cocoa Sugar celkově připomíná ojedinělý recept jako stvořený pro menu finediningové restaurace, který popírá všechny kulinářské archetypy. V roli šéfkuchaře se navíc Kayus Bankole, Alloysious Massaquoi a 'G' Hastings střídají ještě přirozeněji než na předchozí desce White Men Are Black Men Too. Rapování v popředí vystřídalo větší množství hlasových modifikací i epických jednohlasných chorálů. Album s dvanácti písněmi tak stojí ještě výrazněji na zpěvu všech členů a změnách v dynamice i barvách hlasů, které jsou tak nenucené, že po pár minutách přestanete registrovat, kdo si vlastně v daném songu bere hlavní slovo.

Young Fathers uvádějí k životu svůj vlastní ezoterický hudební svět, který se nedá nálepkovat žánrovými klišé ani jednou stěžejní ideologii. V chytlavém tracku Wow skupina s huxleyovskou apatií zpívá o tom, že žijeme ve „skvělé“ době, v níž každý slepě upřednostňuje sebe a své ego před zbytkem společnosti. Důvěru ke svým blízkým a dnešní civilizaci trojice umělců ztrácí i v závěrečném antagonickém hymnu Picking You, v němž Young Fathers rouhavě přiznávají, že už se do kostela podívají jen tehdy, když právě navštěvují pohřeb. Odvěký konflikt dobra a zla nebo světla a temnoty se tak napříč tracklistem stává hnacím motorem celého alba. „Jde o fúzi, skrze kterou pohlížíme na svět. Je esteticky přívětivý, ale přitom zvráceně nechutný,“ vysvětloval v rozhovorech Alloysious Massaquoi. Novinka Cocoa Sugar splňuje parametry zážitkové gastronomie, které když jednou propadnete, už nikdy neutečete. Namísto michelinské hvězdy by se za ni ale Young Fathers měli dočkat minimálně další Mercury Prize.

Young Fathers – Cocoa Sugar (Ninja Tune, 2018)
Hodnocení: 90 %