DESKA TÝDNE: Smrt jako jediný účel života? Have a Nice Life se perou s ubíjející realitou dospělosti
Příliš měkké na metal, příliš poslouchatelné – duo Have a Nice Life si vždy hrálo se svými oblíbenými žánry, jak se jim zrovna zachtělo. Metalovou intenzitu střídal post-punk i nadpozemské shoegazaové melodie, zatímco texty se zaobíraly jedním jediným východiskem – smrtí. Tim Macuga a Dan Barett letos vydali po pěti letech novou desku – Sea of Worry. A z letohrádku opleteného hadími těly zavanul death rock i nové obavy. Ze života i dospělosti.
Connecticutská experimentálně rocková kapela Have a Nice Life měla vždy své vlastní a ne úplně nejrychlejší pracovní tempo. Od svých začátků na prahu milénia jim trvalo dlouhých osm let, než přišli se svou první a opulentní deskou Deathconsciousness. Překrucování doomových inspirací podle toho, jak se jim to zrovna hodilo v kombinování s čímkoliv jiným, co jim dosavadní kytarová scéna mohla nabídnout, se spolu s nejtemnějšími texty o smrti a touze po nebytí stalo jejich hlavním rozpoznávacím znakem. A tahle cesta má, po jedenácti letech, na jejich třetí řadovce Sea of Worry až překvapivě prosvětlené vyústění. Ale ne zas moc.
Kolem Have a Nice Life každopádně vždy bujela široká fanouškovská základna, kult, jehož sídlo bylo zpočátku především na internetu. Deathconsciousness mělo ve své době virální dopad. A to i díky vokalizované citové zranitelnosti, lo-fi přístupu k tvorbě a lepení jednotlivých skladeb k sobě nebo černému humoru a sarkasmu – k tomu odkazuje ostatně i samotný název Have a Nice Life. Celé toto nadšení vyústilo v následujících letech v exkluzivní vystoupení na festivalech tipu Roadburn a vyprodané koncerty po celém světě. I proto se na každou jejich nahrávku napjatě čekalo.
A za těch pět let, co uplynulo od jejich druhé desky The Unnatural World – která byla zároveň jejich vstupenkou na alternativní label The Flenser, zaměřující se na neortodoxní a avantgardní podoby metalu –, se toho změnilo hodně. Touhu po smrti vystřídaly nové obavy a úzkosti. Hlavním leitmotivem Sea of Worry se tak stává uvědomování si vlastní dospělosti, obavy z možnosti nezvládnutí rodičovství a zajištění života svého potomka. Probublává zde nihilismus a touha po svobodě (Lords of Tresserhorn) a naráží se na zodpovědnost, se kterou si zatím vlastně moc nevíme rady.
Spolu s tematickými východisky se změnila i hudba. Have a Nice Life tentokrát totiž sázejí především na vykopírovávání post-punku, popřípadě gothic rocku. Což je možná největším kamenem úrazu celé desky. Nasednutí na vlnu revivalu, který už odešel, působí bohužel až moc retro. Ambientní pasáže (Destinos se samplem pastora hovořícího o peklu) i hra se synťáky a snaha budovat hluk tak trochu zanikají v kytarových kolovrátcích. A to je škoda.
Jaké situace se děly členům kapely na počátku jejich tvorby, když se snažili zůstávat ještě v anonymitě? Jak se téma smrti změnilo na Sea of Worry? A jak se jim podařilo adaptovat na post-punk? Poslechněte si celý rozhovor o aktuální desce týdne!
Have a Nice Life – Sea of Worry (The Flenser, 2019)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
