DESKA TÝDNE: Vstupte do středu postapokalyptického labyrintu společně s Amnesia Scanner

Projekt Amnesia Scanner se zpočátku halil do tajemství a nejednoznačnosti. Dvojice Martti Kalliala a Ville Heimala se držela v anonymitě. Nevědělo se, kdo stojí za temnými dekonstruovanými a nervózními skladbami, které byly ve stejný moment až otravně chytlavé. Připočtěme k tomu následné hlasité, monumentální audiovizuální show a zárodek kultu opleteného okolo bizarních videoklipů s roboty nebo gotickými malbami a dystopické atmosféry byl na světě.

Původně architekti Kalliala a Heimala poodhalili roušku tajemné existence Amnesia Scanner spolu s vydáním jejich debutu Another Life před dvěma lety na experimentálním labelu PAN. Vězení anonymity se jim stalo příliš těsné. Another Life vyvolalo otázku, kde skončila hranice dystopických vizí a kde začíná popis současné reality. Tearless, i vzhledem k okolnostem posledních měsíců, už je soundtrackem dnešního světa naplno.

Amnesia Scanner|foto:PAN

Tentokrát se navíc Kalliala s Heimalou rozhodli vyprávět příběh. Tearless působí jako freska nastiňující zánik jednoho vztahu, zde lidstva s planetou. S AS Enter pomalu vstupujeme do jakéhosi příznačného labyrintu, který se v průběhu jeho trvání ještě několikrát změní. Znepokojivé, pokřivené obličeje prapodivných bytostí se kolem motají v nekonečném reji a navádí posluchače do nitra alba, kde na něj čekají pro Amnesia Scanner typické dekonstruované spletence numetalových motivů s latino vlivy.

Rozchody bývají bouřlivé a divoké, a Tearless tak po jejich vzoru přechází od smutku k drsným, přísným bangerům, opět pečlivě rozvrstveným napříč albem. Kromě Oracula jim navíc příběh jednoho konce pomáhají vyprávět hardcore-punkoví Code Orange a několikrát se objeví peruánská zpěvačka Lalita a brazilská producentka a rapperka LYZZA. Opravdu se nás ale bolest ze ztráty nebude dotýkat, i když se nám Lalita v AS Acá snaží namluvit opak?

Tribální apokalyptické hymny, vezoucí se na post-metalové vlně (jakýsi návrat kytar se dá letos vystopovat už k novince od Yvesa Tumora), jako je AS Going, doplňují opět spektakulární vizuály. Amnesia Scanner vždy nabízeli celý balíček zážitků, nepříjemný pocit ze sledování smyčky odkopávání čtyřnohého robota z dřevního hitu AS Crust se u Tearless přetavuje v roztodivné divadlo světa obývaného děsivými, poživačnými bytostmi – jsou tu však tak trochu zrcadlem nastaveným nám samotným.

Tearless má potenciál rozdělit fanoušky do několika táborů. V něčem je příliš přístupná a pompézní, zároveň může zaskočit svou nesmlouvavostí v komplikovaných změnách uvnitř skladeb, které skončí dřív, než si je člověk dostatečně užije. Ale možná i v tom vězí to největší kouzlo. Poslední skladba U Will Be Fine zní i přes svůj text smířlivě, až konejšivě. A vyvolává touhu ponořit se do Tearless opět od začátku.

Realita je ještě šílenější, než jsme si představovali, ale Tearless dává přes celý svůj zakuklený vnitřní smutek paradoxně naději, že se se všemi situacemi můžeme nakonec nějak vypořádat.

Amnesia Scanner – Tearless (2020, PAN)