Digitální detox, výzva 2: Sítě nemůžou za můj prokrastinovaný život. Odkládat práce se dá i offline

Dlouhodobě odkládám spoustu věcí. Seznam úkolů v aplikaci Todoist červeně svítí: nepřipravil jsem skoro nic na svatbu, neučil se na autoškolu, ostatně, tenhle blog si slibuju napsat už několik dnů. Jenže prostě nevím, jak na to. A co udělám vždycky, když nevím, jak na to? Jdu se zachumlat do youtubových smyček, kontroluju timeline, vyhledávám nejbizarnější online zprávy dne, ochotně se zaseknu i v rubrikách, jako je Bydlení nebo Relax.

Digitální detox, výzva 1: Půl hodiny offline? V sobotu pohoda, v pondělí ti Messenger cinká na nervy

• Upravit
• Smazat

Běž na svoje oblíbené místo, vypni telefon, zavři knížku. Zabav mozek tím, že budeš pozorovat svoje bezprostřední okolí. Úvodní výzva Digitálního detoxu zní jako velká zívačka. V prvním díle blogu o účincích offline ozdravné kůry Radia Wave ale přicházím na to, že digitální absťák může mít i nepříjemnější příznaky, než je chvilková nuda.

Nemám ale pocit, že internet může za můj prokrastinovanej život. Práci umím odkládat i ve chvílích, kdy jsem offline. Místo toho, abych dělal tuhle reportáž, jsem třeba zkoušel cvičit na saxofon. Dva roky jsem na něj nehrál. Je to ještě prokrastinace, když odkládám jednu práci, abych udělal něco jiného, co jsem dlouho odsouval? Máte v tom zmatek? Já taky. Přesně proto prokrastinuju. Abych si odpočinul od své vlastní, roztěkané hlavy.

Vinit internet z prokrastinace v mém případě nedává smysl, protože problém se začíná tvořit ještě daleko dřív, než se na mém telefonu rozsvítí modrobílé logo Facebooku. Chybu jsem udělal už ve chvíli, kdy jsem si stanovil úkol, a evidentně přecenil svoje schopnosti, svou mentální nebo fyzickou energii. Nepromyslel jsem práci dostatečně dopředu, proto se teď od ní snažím utéct.

Když se po půl hodině sledování přiblblých videí zase vrátím k rozdělané práci, často mám daleko jasnější hlavu. Ztratit tok myšlenek, které mě předtím zavedly do pasti, je pro mě úleva.