Dracula v komiksu: Ostré výtvarné hrany Mikea Mignoly a temná fantasy o souboji napříč staletími

Mike Mignola patří k autorům s tak výrazným výtvarným stylem, že je rozeznatelný na první pohled. Jeho typické hranaté tvary a kontrastní práce s temnými a jakoby přesvícenými plochami jsou neodmyslitelně spjaté se světem jeho nejvýznamnějšího komiksu, série Hellboy. S románem Brama Stokera se vypořádal velmi důstojně.

Z komiksu Kroniky legie|foto: Nakladatelství Crew

Jeho výtvarnou originalitu nicméně brzdí to, že vznikl podle filmu Drákula od Francise Forda Coppoly z roku 1992. Film má svůj vlastní vizuální styl a osobitý přístup k vyprávění, Mignola z něj nicméně přebírá jen pár výtvarných prvků. Samotný scénář Roye Thomase vlastně pouze zhuštěně a nepříliš invenčně převypravuje klasický draculovský příběh. Kniha tak funguje spíš jako profesionálně skvěle odvedené portfolio Mignolova výtvarného stylu.

Francouzská série Kroniky Legie scenáristy Fabiena Nuryho je naopak od Stokerova románu hodně daleko. Hrabě Dracula je v něm nesmrtelnou bytostí, která napříč několika staletími svádí bitvu se svým bratem, rovněž mocným upírem. Děj se odehrává v několika časových rovinách, které se v komiksu střídají. Každou z nich přitom kreslil jiný ze špičkových francouzských výtvarníků. Jednotlivé linie nevypráví uzavřené příběhy, ale spíš jsou to variace jedné opakující se situace. To komiksu dodává pocit únavy hlavních hrdinů z věčné existence, ve které ale stále dokola bezvýsledně svádějí jednu a tutéž bitvu. Nury se ukazuje jako zručný vypravěč, protože dokáže tuhle zvláštní strukturu udržet, obratně přeskakovat z jedné dějové linie do druhé a zachovat přehlednost a osobitost.