Drogy jsou v knihách už od bible. Spisovatelům i čtenářům pomáhají posouvat hranice představitelného

„Myslím, že nějaká forma opojení, ať už chemickými látkami, nebo hraničním mystickým či fantazijním prožitkem, je vlastní všem kanonickým textům, od nichž se odvíjí různé myšlenkové či náboženské tradice. Vezměme si třeba Zjevení Janovo z Nového zákona, to je přece jedna velká strhující kataklyzmatická halucinace, k níž je možné se donekonečna vracet, vykládat ji a hledat v ní nové a nové významy, případně se jen opájet její obrazností,“ říká Karel Kouba na otázku prvního setkání literatury s návykovými látkami. V historii společných vztahů pak nezapomíná zmínit prokleté básníky a za explozi vzájemných interakcí považuje objev LSD.

Čtěte také

Řekni, za co sedíš, řeknu ti, co číst. Vězni nejvíc čtou Hru o trůny, občas knihy padnou na cigarety

Právě tehdy do literatury vstoupili také Aldous Huxley nebo Timothy Leary a spolu s nimi začal „boom podvratné kultury, jejíž plody sklízíme do dneška“, popisuje Kouba. „Tato zlatá éra skončila na začátku 70. let, kdy do toho začala hodně šlapat CIA. V tu dobu byly ukončeny lékařské výzkumy, které se celkem nadějně rozjížděly, a následně pokračovaly už jen neoficiálně a pod hrozbou tvrdých trestů. Pro mě osobně je ale tahle post hippie paranoidní éra literárně i umělecky nejcennější.“

Pod jakými drogami se píšou dobré knihy a po čem naopak zůstane nerozluštitelný blábol? Poslechněte si Liberaturu o drogách a knihách s literárním publicistou Karlem Koubou.