Duhový Kvér: „Nizozemsko míří k tomu, že přijme úplně všechny,“ říká trans modelka Loiza Lamers

Vy jste svým coming outem jako trans osoba prošla během soutěže Holland’s Next Top Model, kterou jste vyhrála. To je odvážný krok, proč jste se k němu rozhodla?

Během castingu jsem nikomu neřekla, jak to se mnou je. Ale pak jsem si uvědomila, že můžu pomoct spoustě lidí tím, že budu svůj příběh vyprávět. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodla projít veřejným coming outem. A jsem ráda, že jsem to rozhodnutí udělala, protože teď můžu pomáhat mnoha lidem.

V Česku zrovna nemáme příliš otevřeně homosexuálních, natož pak trans veřejně známých osobností. Jak tomu je v Holandsku?

Je tam mnohem více transgender osob, které jsou známé. Ale ještě nejsme úplně tam, kam bychom se podle mého názoru měli dostat. Ale myslím si, že jsme otevřená země, LGBTQ lidi u nás vítáme. Naše země postupně míří k tomu, že přijme úplně všechny.

Jakou roli ve vašem příběhu hráli rodiče?

Moji rodiče jsou skvělí. Bez nich bych tady dnes nebyla, protože mě podporovali úplně od začátku. Když jsem byla malá, tak už zachytili signály, že ve svém těle nejsem spokojená. Problémy transgender lidí nebyly před 20 lety tak známé, jako jsou dneska. Je naprosto neuvěřitelné, že mým rodičům všechno tak rychle došlo. Dlužím jim úplně všechno.

„Vyoutovat se v Číně je velký problém,“ říkají LGBT aktivisté z Asie

• Upravit
• Smazat

„Ve velkých městech se ale situace zlepšuje,“ shodují se Chu Č'-ťün z Číny, Kam Hung Cheung  z Hongkongu a Čchen Čch'-a Jü z Tchaj-wanu. Lidskoprávní aktivisté se ve svých zemích starají o práva LGBT komunit a do Prahy přijeli na festival Prague Pride. V rozhovoru mluví o boji za registrované partnerství, nemoci AIDS i vlastních bolestných zkušenostech s coming outem.

A byli stejně úžasní i všichni vaši kamarádi a spolužáci?

Kamarádi ze školy byli skvělí, se spoustou z nich se dodnes bavím. Horší to bylo s dětmi na vesnici, kde jsem vyrůstala. Plivaly na mě, mlátily mě, shodily mě z kola, šikanovaly mě. Ale byla jsem schopná to zvládnout díky rodičům.

Jaké to je, být genderově nekonformní v malém holandském městě? Městečko Driel má asi čtyři tisíce obyvatel.

Vyrůstat na maloměstě bylo těžké. Děti z ostatních škol nebyly schopné se smířit s tím, že jsem transgender. Nechtěly mě přijmout. Má vlastní škola byla skvělá, na těch ostatních to bylo horší. Drbali mě i cizí rodiče. Někteří lidé říkali, že to, co dělali mí rodiče, je zneužívání dětí. Šikanou si kvůli mně museli projít i mí sourozenci.

Svět modelingu – alespoň se tak v posledních letech zdá – zachází mnohem otevřeněji s kategoriemi genderu. Osobnosti typu Andreji Pejic jsou známé širší veřejnosti, stejně jako trend ženských modelek upsaných pro pánské značky. Jak tenhle posun vnímáte vy? A je tohle prostředí opravdu tak otevřené, jak se zvenčí zdá?

Modelingový průmysl se rozhodně mění. V současné době přijímá osoby takové, jaké jsou. Před několika lety tomu tak ještě nebylo. Už nezáleží na tom, jestli jste gay, trans, nebo třeba jak vypadáte…

Co vás baví mimo práci modelky? Co ráda děláte ve volném čase?

Já žádné koníčky nemám. Musím totiž hodně cvičit. Ale když mám volno, tak jsem ráda s kamarády a s rodinou. Chodíme do kina, pijeme víno, jíme nezdravé jídlo.

„Problémy transgender lidí nebyly před 20 lety tak známé, jako jsou dneska. Je naprosto neuvěřitelné, že mým rodičům všechno tak rychle došlo. Dlužím jim úplně všechno.“|foto: Barbora Linková

Čím jste chtěla být předtím, než jste se stala modelkou?

Než jsem se stala modelkou, tak jsem byla kadeřnicí. Chtěla jsem se také stát vizážistkou.

Tak třeba se po ukončení modelingové kariéry na tu druhou stranu přesunete…

K těmto profesím už se zpátky vracet nebudu. Jsem spokojená s tím, jak teď můj život vypadá. Modeling budu dělat dál, snažím se také víc hovořit na veřejnosti, abych šířila své sdělení. Chci být plnohodnotnou aktivistkou. Kromě modelingu chci věci pořádně rozhýbat. Uvidíme, co budoucnost přinese.

Co byste vzkázala všem LGBTQ lidem v Česku?

Já bych chtěla říct, že nezáleží na tom, kudy se v životě vydáte. Je to vaše cesta, vaše volba. Pokud něco opravdu chcete, tak si za tím jděte. Nezáleží na tom, s kolika obtížemi se setkáte. Důležité je pokračovat. Nakonec svého cíle dosáhnete a najdete svobodu.