Etnoložka Alena Lochmannová: Ve vězení člověku zůstane jen tělo, proto se trestanci tetují

„Když se člověk dostane za mříže, je zbaven své osobní identity, nezůstane mu ani celá duše. Má přesně naplánované denní aktivity, zůstává mu vlastně jen tělo. Je to tedy jednak revolta proti vězeňskému řádu, jednak sebeprezentace,“ přibližuje Lochmannová.

I přesto, že tetovat je v českých káznicích zakázáno, obrázků na tělech trestaných rozhodně neubývá. Vyrobit si tetovací strojek není podle Lochmannové vůbec složité, jde to prý ze lžíce, holicího strojku nebo kartáčku na zuby. Výsledný motiv dnes už může vypadat téměř profesionálně. A to i díky barvám, které vězni používají – tuš už se netetuje skoro vůbec, stejně jako třeba tempery, které z kůže hodně vypadávaly. „Ještě se občas používá takzvaná špína – to si vezmeš vězeňskou papuči, zapálíš ji, dáš nad ni ešus, z kouře chytáš sněď, nakapeš do toho oční kapky, seškrábneš a tetuješ,“ vysvětluje nadšeně Lochmannová a dodává, že za porušení zákazu hrozí vězňům kázeňské postihy, které mohou ve výsledku zkomplikovat například žádosti o podmínečné propuštění.

Etnoložka Alena Lochmannová|foto: Barbora Linková

Vězeňská tetování se mění vzhledem k době nebo politické situaci, všechna ale mají logiku a poměrně přísnou symboliku. „Třeba taková slza je velmi silný symbol, který stojí za vyprávění. Ať už se jedná o dokonanou, nebo nedokonanou vraždu, nebo počet trestů či symbol utrpení. Jeden z vězňů přiznal, že si slzu nechal udělat na svobodě v opilosti, okamžitě se u ostatních stal terčem posměchu.“

Kam si vězni umisťují tetování se specifickým významem a čemu dalšímu se trestanci v českých věznicích podrobují? Poslechněte si celý rozhovor.