Hergot!: Luther mezi selským povstáním a mediální revolucí

Jan Zdichynec je historik raného novověku a my jsme se od něj chtěli dozvědět především co nejvíc o historickém, kulturním a politickém kontextu, který Luthera utvářel a do kterého také svým působením zasáhl. Jak Zdichynec připomíná, to, že šlo o přelomovou dobu nám napoví už rok Lutherova narození. Rok 1483 totiž není daleko od roku 1492, tedy objevení Ameriky Evropany a symbolického mezníku nástupu novověku.

Dobová společnost zažívala několikanásobnou krizi. Ekonomické problémy se pojily s ekonomickou nestabilitou. Území současného německá bylo rozdrobeno na více než čtyři sta státních celků. Rostla města a s nimi i specifická měšťanská kultura. V hluboké krizi se ocitala církev, která ztrácela ve velké části společnosti důvěru a podle Zdichynce tak byla ohrožena její univerzální funkce, kterou pro středověkou společnost plnila.

Zároveň je třeba zmínit také nové dobové možnosti, mezi které se řadí také vynález knihtisku. Tato mediální revoluce umožnila Lutherovi šířit reformační poselství. Luther se přitom nesoustředil jen na intelektuální latinské spisy, ale i na krátké letáky s obrázky, které měly mířit na širokou veřejnost. „Uvádí se, že do roku 1525 se jeho různé texty dočkaly asi osmdesáti pěti vydání,“ popisuje Zdichynec enormní šíření Lutherových myšlenek skrze knihtisk.

Martin Luther|foto: CC0 Creative Commons

Kromě sociální rozvrstvení tehdejší společnosti a otázky německých selských válek jsme se museli zeptat i kontroverzní otázku Lutherových postojů, která se silně diskutuje nejen v sousedním Německu. Lutherovo dílo je totiž plné antisemitských výroků. Lze za tyto postoje Luthera vinit? „Luther je pořád křesťan doby předmodeerní, pro kterého je Žid příslušníkem víry a etnika, které ukřižovalo Ježíše Krista. Já bych Luthera neposuzoval měřítky současného antisemitismu, protože on byl v tomto ohledu dítětem své doby,“ říká Jan Zdichynec. Zároveň ale také přiznává, že i v této době existovali lidé s rozdílným postojem k židovstvím: „Takoví lidé určitě byli, třeba Erasmus Rotterdamský a spousta humanistů, kteří se zabývají hebrejštinou. Ale vnímám to pořád jako dvě kultury, kulturu křesťanskou a kulturu židovskou. Někteří se snaží o porozumění, ale nejsme ještě v době ekumenické.“