„I vietnamští rodiče se mění, nechali nás vybrat školu a jeli s námi k moři,“ říkají mladí Vietnamci

19. červen 2018

I mladé Vietnamce už známe z večerek, většinou na nás mluví bezchybnou češtinou, jsou totiž už spíš Češi. Nebo své kořeny stále ještě cítí? Jak dokáží své vietnamství prezentovat majoritě? Pozvání do studia přijala Mai Lan Nguyen, studentka produkce na pražské FAMU, která se mimo jiné podílela na filmu Bo hai o životě mladého vietnamského teenagera, a Manh Tuan Nguyen, který založil festival vietnamského jídla „ochutnej Vietnam“.

„Říká se, že na vietnamské, nebo obecně asijské děti se vyvíjí obrovský tlak, aby byly ve škole nejlepší,“ říká Lan, sama ale přiznává, že to neplatí vždy. Rozhodla se pro to jít na FAMU, kterou celá řada Vietnamců za dobrou školu nemá. Její rodiče jí ale řekli, ať dělá, co ji baví. Tuan šel sice na Vysokou školu ekonomickou a chce jít ve stopách rodičů a podnikat, ale ani on obraz asijského za každou cenu pilného dítěte nesplňuje. „Už na střední škole jsem měl trojky čtyřky a rodiče to už tak nějak vzdali. Ale teď před státnicemi mi každý den připomínají, že musí domů přinést ten titul.“

Tuan spravuje stránku Přiznání Vietnamců, kde právě mladá generace sdílí dvé problémy. Jak poznamenává Lan, hodně příspěvků na Tuanově stránce se točí kolem tématu školy a plnění svých povinností. K těm patří i pomoc rodičům ve večerkách a obchodech. Tuan přečetl ve studiu i pár přiznání. „Už jen pár dní utrpení v krámě a pak hurá do školy.“ „To znamená, že když jsem celé prázdniny v krámě, tak řada Vietnamců se pak těší do školy“. Oba hosté stále ve svém volném čase rodičům v obchodě pomáhají. Lan ale říká, že po tom všem, co pro ní rodiče udělali, by ji nenapadlo jim říci ne, přesto, že celý týden strávila ve škole nebo v práci.

Manh Tuan Nguyen a festival festival vietnamského jídla „Ochutnej Vietnam“.

Lan pracuje jako filmová produkční. Jedním z filmů, na kterém se podílela, byl i snímek Bo Hai o mladém vietnamském teenagerovi, který tráví prázdniny u rodičů ve večerce a dostává se do konfliktu s upracovaným tátou. Oba se ale shodují, že i generace rodičů se pod vlivem dětí mění. „Třeba my jsme celý život nebyli na rodinné dovolené. A minulý rok rodiče skutečně zavřeli krámek a jeli jsme všichni k moři.“

Na otázku, jestli se cítí být Vietnamci nebo Češi, odpovídají shodně. Je v nich část z obou kultur. „Když přijedu do Vietnamu, cítím se tam děsně přirozeně, ale v Čechách to mám stejně. Když jsem v zahraničí, vždycky se těším domů. Myslím domů sem na Jiřák,“ dodává Lan. Podle Tuana může být způsobem, jak obě kultury sobě přiblížit, vietnamské jídlo, které je v Čechách tak oblíbené.

Komu mladá generace vietnamských studentů říká babičko a jak může polívka Pho přispět k integraci menšin? Pusťte si další díl Universa.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.