Invazní druhy rostlin a živočichů jsou rostoucí hrozbou, říká biolog Petr Pyšek

Globálně invazních druhů rostlin a živočichů ve světě evidujeme přes 10 000. Představují jen malou část (okolo 10 %) z importovaných druhů, které jsou pro daný region světa nepůvodní. Přesto jsou velkým rizikem kvůli jejich rychlému šíření a obsazování původních společenství. U nás se vyskytuje zhruba 60 invazních druhů rostlin a o něco méně invazních druhů živočichů.

Petr Pyšek|foto:Barbora Linková, Český rozhlas

„Nová studie je součástí širší vědecké iniciativy, která má kořeny v roce 1992,“ říká Pyšek. Výsledkem byl manifest, ve kterém se vědci věnovali faktorům ohrožujícím biodiverzitu a stav přírodního světa na planetě. „Varovali, že pokud budou popsané trendy lidského chování pokračovat, určitě musí dojít ke kolizi se stavem planety.“ Po 25 letech přišla jiná skupina vědců (s částečným překryvem), která na základě analýz zjistila, že reakce lidstva nebyla dostačující, tudíž je třeba vydat další varování. Nová studie se nyní ještě intenzivněji zaměřuje na biodiverzitu a zmiňuje rovněž invazní druhy.

Čtěte také

Může být příroda queer? Pravidlům se vymyká městská divočina i hermafroditní pokojovky

Před několika lety vznikl černý seznam, který podává přehled invazních druhů. Byl vytvořen v návaznosti na podobný seznam na evropské úrovni. Na vzniku obou se profesor Pyšek podílel. „Určité novum seznamu tkví v doporučeních pro management. Zdůrazňujeme, že je třeba k invazním druhům přistupovat diferencovaně,“ vysvětluje. V kategorii invazních druhů rostlin, u kterých by se, dle doporučení vědců, mělo zabránit jejich šíření, bychom mimo bolševník našli třeba ambrozii. Ze zvířat jde o mývala či norka.

„K druhům, jako je akát, je třeba uplatňovat diferencovaný přístup. Záleží na tom, v jakých přírodních podmínkách k biologické invazi dochází – kde se dřevina šíří. Akát totiž může obsahovat a kolonizovat cenné teplomilné travní porosty. Potom je v zájmu ochrany přírody, abychom se pokusili invazi zastavit,“ říká. Podle něj ale nemá smysl likvidovat staré výsadby akátu nebo se bránit jeho pěstování ve městech. Jde o významnou medonosnou rostlinu.

Logo|foto:Český rozhlas

Nejzávaznější hrozbou, kterou invazní druhy představují, je jejich vliv na biodiverzitu. V některých případech může vést až k extinkcím původních druhů. „Je dobře prokázáno, že existuje přímá souvislost mezi úrovní ekonomiky států a zatížením invazními druhy,“ říká profesor. Je to prý proto, že vyšší úroveň ekonomiky znamená intenzivnější obchod. Právě obchod je zcela klíčovým činitelem při biologických invazích, protože iniciuje intenzivnější zavlékání živočišných druhů. „V jedné studii jsme teď dokázali, že u rostlin, které mají ekonomické využití, ať už třeba okrasné, nebo užitkové, je až dvacetkrát větší pravděpodobnost, že se jim podaří v novém území, kam je člověk přinesl, zdomácnět,“ dodává.

V 90. letech se podle něj ochrana přírody považovala za něco, co jen brzdí ekonomiku. „Obávám se, že tohle se nijak zásadním způsobem neposunulo.“ Vybízí ke komunikaci a interakci s jinými zájmovými skupinami. „My jako invazní biologové nebo ekologové ten problém nejsme schopni vyřešit sami.“

Čtěte také

Environmentální žal. Jak si poradit s hlubokým smutkem z vymírání druhů a klimatických změn?

Nejjednodušším řešením je si invazní druhy do země vůbec nepustit. Pro tento účel existují různé metody hraničních kontrol. „Když už se do země invazní druhy dostanou, tak je na ně potřeba včas upozornit.“ Zde je podle Pyška prostor pro občanskou vědu a různé systémy, které dnes umožňují doplňovat datové soubory. Od zemí, jako je Austrálie nebo Nový Zéland, bychom se mohli poučit v přístupu veřejnosti.

„Biodiverzitu je třeba zachovat kvůli funkcím, které pro nás v krajině plní, ale i proto, že máme určité morální právo se o svět nějakým způsobem starat.“ Nejde jen o přežití druhů, jde i o unikátnost původních společenství. Jedním z nejpalčivějších důsledků současné výměny druhů mezi regiony světa je homogenizace.