Jak se stát lidskou fosilií? 7 praktických rad, jak dosáhnout nesmrtelnosti
Máte pocit, že váš život je marný a nic pořádného se vám stejně nikdy nepodaří? Toužíte být slavní, ačkoli nic neumíte? Existuje možnost, jak dodat životu smysl a ještě se při troše štěstí stát hvězdou – stačí se nechat správně pohřbít. Když půjde všechno podle plánu, stane se z vás hodnotná fosilie a pozornost budoucích vědců i veřejnosti máte zaručenou. Přinášíme přehledný návod, jak toho docílit.
Existovat věčně, přinejmenším v materiální podobě, není jednoduché. Vaše kosti sice bez problémů vydrží pár století, možná i tisíciletí, ale co z nich zbyde po desetitisících, nebo dokonce milionech let? Pravděpodobně nic. Průměrně jen asi jedna kost z miliardy má šanci zůstat zachována tak dlouho. Po zhruba 320milionové populaci Spojených států zbyde za milion let jen 60 kostí. Český národ zanechá jen asi 1,8 kosti. Toužíte-li tedy být budoucím muzejním exponátem, je třeba jít takzvaně štěstí naproti a zvýšit šance svých ostatků na nesmrtelnost pečlivou přípravou. Článek plný praktických tipů od světových paleontologů zveřejnila nedávno BBC.
Co nejhloub to jde
Ze všeho nejdůležitější je výběr místa posledního odpočinku. Musí to být místo klidné, odkud vás za pár desítek let neexhumují. Nechte se pohřbít dostatečně hluboko, aby vás neobjevili mrchožrouti, a nezapomeňte na norující zvířata. Určitě nechcete, aby byly vaše kosti znehodnoceny třeba při podzemní honičce jezevčíka s jezevcem. Pokud budete uloženi příliš mělko, můžete se také stát obětí řádícího živlu – když vás vyplaví povodeň, snahy o nesmrtelnost budou pravděpodobně zmařeny. Na druhou stranu přírodní katastrofy mohou někdy i pomoct. Obří záplavy nebo sopečné erupce vás mohou pohřbít pod skutečně masivní nánosy bahna a popela, které vás pěkně uchovají a hlavně se k vám jen tak někdo nedostane.
Až na dno
Vyhněte se suchým půdám. Nejlepší je nechat se pohřbít na dně říční delty, jezera nebo moře, kde budete odpočívat pod pořádně tučnou vrstvou sedimentů. Vhodné je též co nejvíc omezit přísun kyslíku. Susan Kidwell z University of Chicago doporučuje spočinout aspoň půl metru či více pod mořským dnem, kde vás nebudou rušit krabi, červi či další živočichové přehrabující se obvykle na dně moří. Pokud budete mít obzvláštní štěstí a kyslík se k vám vůbec nedostane, možná budou pro budoucnost zachovány aspoň částečně i měkké tkáně, tedy kůže nebo vnitřní orgány.
S rakví, nebo bez?
Pokud se nechcete stát jen tak obyčejným kosterním nálezem, ale opravdovou zkamenělinou, která vydrží miliony let, potřebujete minerály. Musí totiž dojít k mineralizaci vašich kostí. Kosti prý zkamení nejlépe, když přijdou do styku s vodou bohatou na minerály, a rakev by tento proces mohla teoreticky ztížit. Nepořídíte-li si ovšem takovou rakev, která zkamenění naopak napomůže. Měla by být z betonu a vyplněná pískem. Po stranách navrtejte stovky malých děr o průměru 5 milimetrů. Pak se v této schráně nechte pohřbít někam hodně hluboko, aby rakví mohla protékat podzemní voda. „Všechny měkké tkáně tak budou odstraněny a z vás zbyde krásně vytvarovaná kostra,“ vysvětluje paleontoložka Caitlin Syme z univerzity v Brisbane. Toužíte-li být něco extra i (nebo aspoň) po smrti, přisypte kousky mědi nebo niklu, vaše kosti a zuby pak budou mít příjemný zelenkavý nádech.
Pozor na zemské desky
Veškeré vaše úsilí by mohlo přijít vniveč, když si nedáte pozor a necháte se uložit někde, kde se setkávají zemské desky. Mohli byste pak být doslova zasunuti tak blízko ke středu Země, že by vám ani nejlepší betonová rakev nepomohla. Česko by mělo být v tomto ohledu vhodným úložištěm.
Nechte se objevit
Nemá-li vás čekat věčné zapomnění jako 99,9 % lidských bytostí, musíte být sice pohřbeni hluboko, ale na místě, které v budoucnu bude naopak blízko zemského povrchu. Jinak se o vás nikdo nedozví. Hledejte ale takové místo tisíce či miliony let dopředu. Stoprocentně poradit nedovedou ani vědci. „Vhodná by mohla být oblast Středozemního moře, které je čím dál mělčí, protože se Afrika nasouvá na Evropu,“ zamýšlí se Syme. „Fungovat by to mohlo i u dalších vnitrozemských moří, ideálně možná v Mrtvém moři. Vysoký obsah soli by vás mohl dobře naložit a zakonzervovat.“
Jde to i jinak!
Stát se zkamenělinou je sice největší frajeřina, výsledek je ale přeci jen poněkud nejistý. Občas není od věci klást si menší a realističtější cíle. Třeba nechat se zalít do jantaru. V jantaru se do dnešních dnů perfektně zachovali například pravěcí ptáci, ještěři, nebo dokonce ocas opeřeného dinosaura z Barmy. Najít ale takové množství jantaru, které by bylo potřeba k zalití celého člověka, není tak úplně snadné. Jednodušší možná je zkusit to s dehtem. Potřebujete jen najít či uměle vytvořit asfaltové jezírko podobné těm v La Brea v Los Angeles a ponořit se zde k věčnému odpočinku.
Praha má muzea, která se otevírají jen někdy. Vystavují lebky kyklopů i mumie
V zapadlém koutě pražského Nového Města jsou tři muzea, kam se většina lidí nejspíš nikdy nepodívá – muzeum Anatomického ústavu, Stomatologické muzeum a Hrdličkovo muzeum člověka. Ve sbírkách mají egyptské mumie, dětské kostry, naložené dvojhlavé koťátko i lebku skutečného kyklopa. Při výjimečných příležitostech, kdy se expozice otevřou, se před nimi tvoří i mnohahodinové fronty. Podívat jsme se šli i my.
Můžete také šikovně umrznout, jako se to podařilo Ötzimu, jedné z největších celebrit na fosilní scéně. I v tomto případě je ale dobré rozmyslet si kde, protože je třeba vzít v úvahu postupující globální oteplování. Mumifikací také rozhodně nic nezkazíte. Stačí objevit vhodné suché místo, ideálně jeskyni nebo sklepení, kde se uložíte a díky vhodným podmínkám neshnijete, nýbrž vyschnete. Nemusíte kvůli tomu cestovat do jižních krajů, i v Čechách máme desítky přirozeně vzniklých mumií. Najdete je třeba v broumovském klášteře nebo v katakombách v Klatovech, kam můžete zajet načerpat inspiraci.
Pokud nemáte rádi horko nebo jste ve svém okolí nenašli příhodné místo pro klasickou mumifikaci, můžete se ještě poohlédnout po rašeliništi a jde o oblíbený způsob věčného spánku především ve Skandinávii, Německu, Británii a Irsku. Těla se v bažinách dobře uchovávají díky kyselosti, chladu a nepřítomnosti kyslíku. Kostra se často rozpadne, ale kůže se naimpregnuje a neporušené zůstanou i vnitřnosti.
Ani tímto však výčet možností nekončí, jak dokazuje i jeden z nejvzácnějších exponátů Národního muzea, odlitek mozku neandrtálce, pravděpodobně ženy. Neznámá z nějakého důvodu spadla do vřídla nedaleko slovenských Gánovců. Minerální voda zalila vnitřní dutiny a de facto je vyplnila kamenem, konkrétně travertinem. Česko je na termální prameny poměrně bohaté, takže by mohlo jít o snadný způsob, jak zvěčnit aspoň některé své části.
Přidejte něco extra
Budoucí archeologové a antropologové jistě ocení, když si s sebou do hrobu něco vezmete. Ať už to bude cokoli, mělo by to být z co nejodolnějšího materiálu, ideálně ze slitiny, zlata nebo vzácných kovů. Velmi odolné je i sklo. Můžete se nechat pohřbít třeba se skleněnou destičku, do které vyryjete vzkaz budoucím generacím. Ještě lepší je ale takový vzkaz nechat laserem vyrýt do diamantu, ten je totiž takřka nezničitelný. V první řadě ale nezapomeňte na zcela přízemní a praktickou věc. Napište závěť, kde pozůstalým zanecháte tento návod. Jinak s největší pravděpodobností skončíte v krematoriu.
Jaké cesty k věčnosti by si vybrali redaktoři Alžběta Medková a Matěj Schneider? Co doporučují a čeho se vyvarovat? Poslechněte si v audiu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
