Je to hlavně upgrade sexu, říká průkopník tělesných modifikací a zakladatel studia Hell.cz

20. duben 2018
Rozhovor VR a MM

Před dvaceti lety sám na sobě zkoušel metody tělesných modifikací. V piercingovém studiu byl před založením toho vlastního, dnes mezinárodně proslaveného studia Hell.cz jen jednou. Tehdy se podle jeho slov chovaly tetovací a piercingové salony k zákazníkům hodně špatně, nafrněně, stylem „já jsem tatér, ty jsi nula“, vzpomíná. A tak otevřeli vlastní studio a začali to dělat trochu jinak.

Míla Bugtcher se nedávno zúčastnil série mezinárodních setkání odborníků, kteří po několika zdlouhavých jednáních společně dali vzniknout normě CEN/TC 435. Dokumentu, který jako vůbec první jasně formuluje pravidla tetování a nyní čeká na své uplatnění v podmínkách české legislativy. Povídali jsme si o tom, že na rozdíl od diplomů za čisté trubky v restauracích, se zájemce o tetování nemůže spolehnout na certifikáty, pouze věřit referencím ostatních. O tom, jak i tatéři a „píchači“ absolvují v práci firemní porady, účastní se teambuildingů a řeší pozdní příchody. Využili jsme i příležitosti nechat se zasvětit do tajů rituálu, kterým už mládenci domorodých národů tradičně pečetili svou dospělost, a poslechli jsme si více o duchovní obrodě pomocí zavěšování na háky. 
V závěru rozhovoru jsme, zřejmě poprvé v historii veřejnoprávního média, zkusili rozebrat Mílovu specializaci, kterou jsou různé formy genitálního piercingu a sexuální uspokojení, které může přinášet. 

Logo

Po čtyřech letech vyjednávání konečně existuje norma, která jako první jasně formuluje pravidla tetování, norma CEN/TC 435. V mezinárodním týmu odborníků se za Českou republiku jejího sestavování účastnil Míla Bugtcher. Před čtrnácti lety zakládal pražské studio Hell.cz, které se za dobu své existence hluboce zapsalo do domácího i mezinárodního povědomí a patří k největším průkopníkům na poli tělesné modifikace. Jeho specializací je genitální piercing a metoda inspirovaná rituály japonské mafie jakuza, takzvaný beading, tedy voperování předmětů pod kůži v mužských intimních partiích. 

Velmi speciální technika je beading neboli perly jakuzy. Můžeme se zastavit u toho, proč má jakuzu v názvu?

Je to technika, při níž se vkládá perla pod kůži. Konkrétně v Japonsku je to tak, že člověk si za každý rok, který odsedí, dá jednu perličku. Když se potom sejdou členové jakuzy ve sprše nebo místních lázních, samozřejmě vidí, jak dlouho ten člověk seděl a za co. V českých vězeních se tomu říká šatony a dělá se to ze zubních kartáčků. Vypilují zubní kartáček, cucají ho tak dlouho v puse, aby se ohladil, a následně se vezme kus žiletky nebo něčeho ostrého, namontuje se většinou na nějakou tužku a prorazí se kůže a protáhne se to tam. Což samozřejmě není v úplně ideálních podmínkách a ne vždycky se to zahojí dobře, často to vypadne. Někteří moji zákazníci jsou vlastně bývalí vězni, kteří se o mně třeba v base dočetli a nechtěli to mít dělané těmi podmínkami, tak si počkali, až je pustí, a potom za mnou přišli. Na druhou stranu, někteří moji zákazníci jsou policisté, kteří je tam zavřeli. Ta modifikace je opravdu protažená celou společností. 

Prozraď, jaká sorta lidí k tobě vlastně chodí, protože to asi dávno nebudou jenom vězni.

Ne, ani náhodou. Vězni opravdu tvoří asi, já nevím, patnáct procent mojí klientely. Nedokážeš ani udělat specifikum na cílovku. Samozřejmě, dokážu specifikovat, že jsou to chlapi. Je to věk mezi pětadvaceti a šedesáti lety. Je to průřez mezi lidmi, kteří pracují v technických profesích, v managementu, zároveň i dělníci, je to opravdu průřez celou společností.

Zkus, a poprosím nějak veřejnoprávně, popsat důvod, proč si lidi nechají beading dělat? 

Je to určitá forma upgradu při sexu. Máš instalovaný nějaký šperk pod kůží, který funguje jako dráždivý hrbolek při penetraci. 

„Děláš tečku za tečkou. Jako v životě,“ říká Dmitry, tatér bez strojku. Subkultura handpoke roste

Filipovo nové tetování vytvořené metodou handpoke

Pražský hackerspace Paralelní Polis hostil v sobotu české a zahraniční tatéry, kteří místo strojků používají ruční tetování jehlou. Už druhý ročník Prague Hand Poke Session naznačuje, že tradiční technika tetování je v Česku čím dál oblíbenější. Metoda vpichování barvy pod kůži bez použití strojku je časově náročnější, ale prý i míň bolestivá. A tetovat můžete, kde chcete. Na ulici nebo v parku.

Když jsi mluvil o vězení, dnes už existuje dost materiálů, které nám prozrazují, kdy se u nás dostal jaký typ tetování mezi vězeňskou subkulturu. Jak se značily roky a tak podobně. V jaké dekádě u nás nastoupil beading? Kam bys to časově zhruba zařadil?

Tak zhruba před deseti lety, ale nevím, ve vězení jsem nikdy nebyl a nechystám se tam, takže to nedokážu říct přesně. Ale podle informací, co jsem dostal, zhruba před deseti lety byly první.

Jak je důležité u tvojí specializace, a speciálně u této metody, aby sis porozuměl se zákazníkem a bylo tam dost času na to, si s ním vyměnit informace? Jak podstatná je ta fáze? 

Je podstatná hodně. Zaprvé, potřebuju vědět, jak to ten člověk zdravotně snáší, jestli se mu bude u zásahu motat hlava, na co se mám připravit. Zároveň ale pro to, abych mu navrhnul design. Řekne mi svoje preference při sexu, jak to má s partnerkou, a to umístění kuliček pak volím tak, aby to sedělo a dělalo to, co má. 

Poslední otázka se vrátí k bolesti a ke strachu. Mají u tebe často zákazníci strach?

Strach má každý. 

Jak to dopadá, když se pierceři pouští do zákroků vyškoleni pouze videi, která najdou na YouTube? Jak se mohou pohybovat hranice bolesti? A jak se změní vaše dlouholetá známost, když vás kamarád zavěsí na háky? 

autor: Jakub Krásný

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.