Jednorožci, čertové a Tom Cruise ve fantasy Ridleyho Scotta Legenda. Ektoplasma promítá v Aeru

Po proslulém vesmírném hororu Vetřelec a věhlasné science fiction Blade Runner se režisér Ridley Scott pustil do žánru fantasy. Jeho film Legenda z roku 1985 se sice nestal takovou klasikou jako dvě předchozí Scottova díla, ale mezi nejlepší fantasy filmy osmdesátých let ho zařadit můžeme. Scottovi se podařilo vplout do proudu temných pohádek z první poloviny osmdesátých let, jako byl Temný krystal, které měly víc společného se strašidelnými vyprávěnkami bratří Grimmů než s pozitivně naladěnými dětskými filmy Hollywoodu.

Scott přitom prohlašuje, že kromě Grimmů ho při natáčení inspirovaly i klasické animované pohádky Walta Disneyho. Jejich vliv je znát především na tom, co je pro Legendu nakonec podstatnější než její příběh – na úchvatné atmosféře a perfekcionisticky propracované vizuální a zvukové stránce. Les, kde se celý příběh odehrává, se ve filmu proměnil v živoucí a zároveň pohádkově magický organismus, jaký ve svých filmech uměl skvěle vykouzlit právě Disney. Scott navíc jako obvykle skvěle pracuje se svícením, takže se mu podařilo vytvořit dokonalou proměnu rajské přírody plné květin, ptáků, poletujícího chmýří a bělostných jednorožců v temnou sněhovou pustinu, kterou bloudí zlověstní skřeti.

Z filmu Legenda|foto: 20th Century Fox

Film se natáčel v obřích studiových kulisách, které za Scottova pečlivého dozoru vznikaly celých čtrnáct týdnů. Děsivé masky příšer jsou dílem slavného Roba Bottina, který měl v té době už za sebou práci na slavných hororech Kvílení vlkodlaků a především Carpenterově Věci. Nejnáročnějším maskérským výtvorem tohoto filmu je velká čertovská maska zlého Pána temnoty, která se nanášela na tělo herce více než pět hodin. Oním hercem byl Tim Curry, představitel bonvivánského Dr. Frank-N-Furtera v kultovním muzikálu The Rocky Horror Picture Show. Hlavní hvězdou filmu byl ale už tehdy Tom Cruise, který v té době startoval od rolí sexuchtivých teenagerů ve filmech Riskantní podnik a Panictví po americku až do hvězdných oblak, kam se dostal rok po vzniku Legendy na křídlech letadlového megahitu Top Gun, který mimochodem natočil bratr Ridleyho Scotta Tony.

Z filmu Legenda|foto: 20th Century Fox

Pokud Legendu někdo kritizuje, tak obvykle za její jednoduchý pohádkový příběh. Scénář, který pro Scotta napsal spisovatel a scenárista William Hjortsberg (mimo jiné autor románové předlohy mysteriózního thrilleru Angel Heart), sice není kdovíjak důmyslný, ale efektivně brnká na ty nejklasičtější struny mytologického vyprávění. Schéma boje světla a temnoty už nemohlo být doslovnější, ale Scottovi dalo tohle pojetí ideální podklad pro jeho vizuální ztvárnění. Legenda navíc bizarním způsobem zapadá i do tehdejší Cruisovy galerie filmů o ztrátě panictví – celým filmem se nese téma nevinnosti a čistoty, jejíž ztráta otevře dveře pro příchod Pána temnoty.

Z filmu Legenda|foto: 20th Century Fox

V době uvedení do kin neměla Legenda nijak oslnivé tržby a ani dobové kritiky nebyly zvlášť příznivé. Postupem let se z ní ale i díky uvádění na videokazetách stal kultovní film a svého druhu žánrová klasika. Její status zneuznaného díla mocně podpořilo i vydání režisérského sestřihu v roce 2002. První sestřih filmu měl 125 minut, ale po testovacích projekcích studio přinutilo Scotta přestříhat snímek na hodinu a půl. Film byl nakonec uvedený ve dvou různých verzích. Diváci v Evropě, kde byl film uveden dříve než v USA, viděli 95minutovou verzi s hudbou Jerryho Goldsmithe. Pro Američany byl film zkrácen na 89 minut a uveden s novým soundtrackem s elektronickou „kosmische musik“ německé skupiny Tangerine Dream, který měl k filmu přilákat mladé osmdesátkové publikum.

Z filmu Legenda|foto: 20th Century Fox

Režisérská verze, kterou uvidí diváci i na projekci v kině Aero, má 113 minut a obsahuje původní Goldsmithovu hudbu, která se k mytické náladě filmu hodí lépe. Delší stopáž také rozvolnila tempo a zpřehlednila celý film, který je v kratších verzích poněkud překotný. Každá z verzí má kromě vlastní hudby také poměrně odlišný konec, ovšem ten v režisérské verzi je nejvíc rozporuplný. Ponořit se do magického lesa Scottovy Legendy můžete 27. listopadu od 20:30 v kině Aero.