Kdybych tě neměl, nemusel bych pít! S čím se musí vypořádat děti alkoholiků?

„V psychologii se tomu říká parentifikace, zahrnuje předčasné dospění. To není zdravé.“ Dítě přichází o experimentování, hledání sebe sama, radost a spontaneitu. Naučí se být opatrné, plnit potřeby druhých. Rodiče pijani selhávají v péči o jeho potřeby, emoce, ale třeba také provozu domácnosti. V dospělosti pak takové děti si s životem není rady, neměly se to kde naučit. Někteří mají sklony k workoholismu. Jiné si zase odnesou, že nadměrné pití nebo zneužívání psychoaktivních látek je normální. Nebo naopak, svět alkoholu či drog se jim tak zhnusí, že si ho chtějí držet co nejdále od těla.

Pavlína Doležalová|foto:Adéla Paulík Lichková, Český rozhlas

Vyrůstání v rodině s alkoholem komplikuje i ostatní vztahy. Děti se stydí, rodiče jim mohou zakazovat mluvit o tom, co se doma děje. Neustále s sebou nosí zátěž tajemství, které nemohou prolomit. Ale právě to jim může pomoci. Občas se straní kamarádů, protože nechtějí být u toho, když se parta opíjí. Jsou pak za podivíny, protože pijí všichni, je to norma. V partnerství mohou mít obtíže se otevřít nebo naopak chtějí mít příliš druhého pod kontrolou. Pomoci jim může terapie. I mimo ni se pak učí hledat vlastní identitu, regulovat a vyjadřovat emoce. Pochopit, co je ovlivnilo a jak to měnit.

Poslechněte si celý rozhovor o vyrůstání v rodině alkoholiků.