Trendem současnosti je minimalismus, mileniálové od Dejvic po Vršovice se rádi vychloubají, že si nekupují vůbec nic, přesto máme všichni plné skříně oblečení. Pravidelně pak dochází k situaci, kdy už jsou tak plné, že je třeba neodkladně aspoň část jejich útrob vyprázdnit. Vyhazování je out, kam tedy s oblečením, které už neunosíme? A jak to udělat, když chceme, aby se naše oblečení skutečně dostalo k potřebným?
„Já nevyhazuji vůbec nic. Už od 16 let vážím 65 kilogramů, takže v obleku z tanečních chodím dodnes na koncerty,“ odpovídá mi na ulici pán v důchodovém věku na otázku, co dělá s oblečením, které už nechce. Většina z nás se takto odpovědně bohužel nechová. Opravdu ošklivé kousky je možné schovat na staré hadry, díky čemuž se pak při vytírání můžete dozvědět, jaké trenky nosil váš spolubydlící, ale odstraněním pár kousků přeplněnému šatníku až tolik nepomůžete. Stejně tak není možné donekonečna odkládat obnošená trička do sekce „budu nosit jen doma, na zahradě, v tělocvičně…“ Hromádka obnošených trik je totiž často nakonec větší než ona původní sekce triček takzvaně „na lepší“.
Jednoduchou a oblíbenou možností je recyklovat oblečení v rámci rodiny, ne vždy se však vkus a velikost shodují, a podobné je to i s (ne)ochotnými kamarády. Čím dál oblíbenější jsou vyměňovací akce, ať už soukromé, nebo veřejné, kam přinesete hromadu oděvů a můžete si za to také nějaké další odnést. V takových případech se ale stává, že si nakonec domů přinesete víc, než jste odnesli. Pokud chcete na svém šatníku vydělat, můžete začít prodávat na internetových burzách typu Vinted nebo Letgo, ale to rozhodně není možnost pro lenochy, kteří chtějí s tříděním šatníku strávit co nejkratší čas.
Najdi si svůj kontejner
Nejjednodušší možností jsou kontejnery na textil, které provozují soukromé firmy i charitativní organizace. Jednotná mapa kontejnerů od všech provozovatelů zřejmě zatím neexistuje, takže si nejbližší kontejner musíte vyhledat na jednotlivých stránkách buď firem, jako je Potex, nebo charit – na webu Diakonie Broumov, Armády spásy nebo Červeného kříže. Seznamy kontejnerů uvádí na svých stránkách také řada obcí a městských částí, zvlášť ve velkých městech se ale stačí dívat kolem sebe, protože jich jsou v ulicích už desítky.
Co se ale přesně s oblečením, které hodíme do sběrných kontejnerů, děje? Někteří lidé totiž nechtějí, aby jejich oblečení šlo do sekáče, ale chtějí si být jistí, že půjde stoprocentně na charitu. Část sebraného oblečení totiž skutečně může být odprodána třeba do second handů, ale jde jen o menší část těch nejkvalitnějších oděvů. To se týká především kontejnerů soukromých společností Potex nebo Dimatex. I tyto firmy ale předávají velkou část textilu neziskovým organizacím, Potex například Naději, Charitě České republiky a dalším, Dimatex Českému červenému kříži (ČČK) a nejrůznějším oblastním charitám.
Neřízená střela nepomůže
Pokud vhodíte oděvy do kontejnerů označených logy Červeného kříže nebo Armády spásy, dostane se většina oblečení k potřebným, ale jak upřesňuje Miroslava Jirůtková z ČČK, charita funguje na vyžádání. Charitativní organizace totiž většinou textil nesbírají a netřídí samy, ale dělají to pro ně externí firmy, například Textileco. „Pokud nějaký náš oblastní spolek potřebuje určitě oblečení, pošleme objednávku našim smluvním partnerům, kteří nám ho dodají,“ vysvětluje Jirůtková. „Není ale dobré, byť to veřejnost myslí dobře, dovážet nám věci bez předchozí domluvy jako neřízená střela. Může se to totiž míjet účinkem, každé zařízení nejlépe ví, jestli zrovna potřebuje kabáty, nebo plavky.“ Její slova potvrzuje i Marek Buryan, který má v Armádě spásy na starosti projekt Reshare.
Holešovický Vnitroblock naplnil během pražského týdne módy MBPFW festival udržitelného životního stylu. Sustainable Fashion Day je už zavedenou událostí, v podstatě byl jedním z prvních slow fashion festivalů v Česku. Čtvrtý ročník představil řadu zajímavých novinek prostřednictvím pop-up výstav, workshopů a diskusí. Máme pro vás ochutnávku z udržitelných novinek a zajímavostí.
Nemáte-li v blízkosti kontejner Armády spásy nebo Červeného kříže, je možné vyhledat si kontakt na nejbližší pobočku a domluvit se, zda můžete oblečení přivézt nebo zda si charita pro věci může sama přijet. Charitě takto můžete třeba předat celou pozůstalost po zemřelých příbuzných. „Některé firmy s velkým počtem zaměstnanců také umisťují ve svých prostorách naše boxy, kam lidé mohou oblečení dávat, a my si pak pro boxy přijedeme,“ doplňuje Buryan.
Červený kříž provozuje i mobilní kontejnery, které jsou přistavovány v určitý čas na určitých místech, a také sběry „door to door“. „Dostanete do schránky letáček, že ten a ten den bude jezdit svozové auto, takže jen dáte za dveře igelitový pytel, který si vyzvednou,“ vysvětluje Miroslava Jirůtková. Oděvy darované ČČK slouží pro potřeby jednotlivých oblastních spolků jak při mimořádných událostech, tak jako pomoc sociálně slabým. ČČK provozuje ošacovací střediska, která úzce spolupracují se sociálními odbory. Jejich pracovníci vydávají potřebným doporučení, na jejichž základě si sociálně slabí občané mohou do středisek zajít a dostanou zdarma, co potřebují. Do ošacovacího střediska může přijít nakoupit za velmi symbolické částky i kdokoli z ulice.
Oblečení z kontejnerů Armády spásy se vytřídí ve specializovaném centru. „Použitelný textil se dá stranou a čekáme na objednávku z našich azylových domů nebo sociálních služeb. Zboží, které neupotřebíme, prodáváme našim dceřiným firmám do zahraničí a zisk z prodeje jde na pokrytí našich nákladů,“ vysvětluje Buryan.
Během deseti dní promluvila na dvaceti přednáškách v pěti zemích Evropy a při cestě nevyprodukovala žádný odpad. To tvrdí na svém blogu Zero Waste Home minimalistka Bea Johnson. V rámci svého turné pokřtila v Praze dvanáctý překlad své knihy Domácnost bez odpadu a přišla i do studia Radia Wave.
Konec nákupů
Do sběrných kontejnerů se nemusíte ostýchat házet i opravdu staré oblečení, pokud už bude nenositelné, zpracovatelské firmy ho recyklují a užijí ho třeba na výrobu koberců nebo textilních vláken. Oděv by ale měl být vždy čistý, silně znečištěný textil odvezte nejlépe do sběrného dvora, kam můžou svážet textil i ti, kteří bydlí v místech, kde sběrné kontejnery nejsou. Dvůr nejblíže vašemu bydlišti si můžete najít tady. Do kontejnerů nepatří ani matrace a peřiny, které je obtížné znovu použít z hygienických důvodů, natož jakýkoli odpadní materiál. „Potřebujeme naopak co nejvíce teplého oblečení včetně ponožek a prádla, a to samozřejmě hlavně v zimě,“ apeluje Marek Buryan. „Nejvíce máme dámských oděvů, pak dětských a nejméně pánských. Prosím tak pány, aby nám také něčím přispěli.“
Recyklace oblečení je záslužná a nutná, ale řeší situaci až ex post. Hlavním problémem je obrovská nadprodukce oblečení, kterého většinou ani tolik nepotřebujeme. V první řadě bychom tedy měli omezit naši spotřebu, nenakupovat tolik nového oblečení, a pokud nám to možnosti dovolí, řídit se principy takzvané slow fashion. Při současném stupni konzumu nám totiž nebude stačit ani tisícinásobně víc kontejnerů.
„Moje starý šaty nosí děda.“ Co všechno dělají lidé s nechtěným oblečením? Co charity potřebují a co jim chybí? Poslechněte si audio.
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
