Klíčem ke zvládnutí výroby croissantů je trpělivost, říká brněnská pekařka Zuzina Zuzáková

Svými cukrářskými pokusy Zuzina nejdřív zásobovala své okolí, fooodtruck Būcheck a postupem času i další kavárny už od roku 2015. „Já jsem během školy začala péct, zpočátku jen tak a okolí mi říkalo, že by bylo fajn mít sociální sítě – takže jsem si založila Facebook, Instagram a pojmenovala to Dezertina. Potom vznikla myšlenka, že bychom mohli něco dělat s Peterem (Peter Szamuhel, spoluzakladatel), takže vznikl Būcheck a já už během toho pořád pekla,” dodává Zuzina.

Její rukopis je od začátku jasně čitelný – hodně zábavy, tedy náplně, méně serióznosti, těsta. Kombinace extra výběrové čokolády s klasikami cukrovinkové výroby nejen americké provenience – klidně i na dortech a hodně, hodně ovoce.

V roce 2021 začala po letech pečení pro jiné podniky připravovat svůj vlastní kamenný obchod – a ačkoli už měla výběr sladkostí dostatečný, pustila se do úplně nového segmentu, výroby croissantů. „Podle mě to bylo tím, že jsem netušila, co to bude obnášet, jenom mě to hrozně fascinovalo. Mně většinou chytí nějaký produkt, že se ho chci naučit, tak mě fascinuje ten proces – jak to celé probíhá a co je pro to potřeba udělat.“

A tak si Zuzina vysnila croissanty, aniž by tušila, že z některých částí výrobního procesu jí nepotečou jen nervy. „Jako první jsem si koupila rozvalovačku za 12 tisíc korun, podle mě z roku 1970 a donesli mi ji na konci léta. Začala jsem tedy trénovat na konci léta, což nebyl nejlepší nápad. Zkusila jsem to asi třikrát a pak jsem chytila rapl, že se to nikdy nenaučím.“

Nakonec se to ale o několik typů másel a mouk později povedlo. „Myslela jsem, že mi to bude trvat i rok, ale nakonec to byly asi tři měsíce. Akorát jsem byla hrozně vyčerpaná, protože jsem dělala zároveň i v Būchecku. To byly Vánoce, kdy máme hlavní sezónu a fakt mi ty věci nešly, protože jsem neměla trpělivost. Potom jsem odjela na měsíc na dovolenou, vrátila jsem se, pustila jsem se do toho znovu a asi na čtvrtý pokus to najednou vyšlo. Byla jsem víc odpočatá, měla dost trpělivosti a nakonec to teda netrvalo tak dlouho, jak jsem si myslela. Ale byl to velký proces.“ 

Výsledný produkt se nakonec povedl natolik, že se stal vlajkovou lodí i tváří nového obchodu – ovšem potkat ho znamená přijít zavčasu. Ideálně ráno po otvíračce, ke konci dne už zbydou jen skvělé sušenky, pokud vůbec.

Poslechněte si celý díl Ve vlastní šťávě se Zuzinou Zuzákovou.