Klostermann, dark turismus a zelení vědci v pařátech Miloše Zemana. Průlet diskurzem o Šumavě

V rozsáhlém materiálu vystupují vědci, politici, místní obyvatelé nebo ekologičtí aktivisté. Proč musíme uvažovat o ideologii a o moci, když stojíme tváří v tvář lesu?

Michal Hořejší využil možností kritické analýzy diskurzu, aby se od fenoménu jazyka dostal k reálnému společenskému problému. Národní park Šumava není jen vymezené území pro ochranu přírodních procesů, ale i příslušné zákony, mediální výstupy, komentáře politiků nebo proklamace ekologicky smýšlejících elit.

Šumava v textu

Kniha Politika lesa, vzniklá na půdorysu dizertační práce, představuje analýzu korpusu 7 000 mediálních výstupů o Národním parku Šumava. „Chtěl jsem, aby tam byly důležité události jako orkán Kiryll nebo vstup Miloše Zemana do debaty o kůrovci,“ vysvětluje rozsah analýzy lingvista.

Michal Hořejší|foto:Tomáš Berný, Český rozhlas

Kritická analýza diskurzu je přístup k materiálu a ke světu, který využívají převážně sociologové nebo politologové. „Analýza vás má dovézt k podstatné fázi, kterou je terapie. Prostřednictvím svých poznatků se snažíte diskurz ovlivnit nebo přerámovat,“ přiznává aktivní funkci badatelské práci Hořejší. Za posledních dvacet let podle něj vyšlo dost studií, které na šumavském materiálu ukazují, že rozpady lesa jsou v lesních systémech normální, ba jsou dokonce nutnou podmínkou, aby ekosystémy mohly fungovat. Spor o národní park vedl dlouhou dobu právě tudy.

Kácet nebo nekácet?

I přes určité pravidelnosti není spravedlivé mluvit o jednoduchých skupinách aktérů a jejich agendách. Někteří političtí představitelé se snažili rámovat přírodní vědce jako aktivisty, kteří bezzásahovým experimentováním stojí proti tradičnímu lesnictví a hospodářským potřebám šumavských obyvatel.

„V roce 2009 přeletěl Miloš Zeman ve vrtulníku nad Národním parkem Šumava, kdy kůrovcová gradace po orkánu Kyrill vrcholila. Budoucí prezident pak na tiskovce řekl, že národní park je měsíční krajina. Zoufalí místní obyvatelé ho prý požádali o pomoc, že se v tom parku už nedá žít,“ vypráví Hořejší, jak Miloš Zeman mobilizoval místní obyvatele proti městským elitám a vědcům.

Argumentace Klostermannem

Karel Klostermann je první českojazyčný spisovatel, který od devadesátých let 19. století píše o Šumavě. V té době o ni Češi poprvé začali projevovat turistický zájem, a tak se stal Klostermann základním kamenem společné paměti o tomto místě. Klostermannova Šumava ale existuje pouze a jen v jeho díle, zaměňovat ji za reprezentaci historické reality by byla chyba.

Karel Klostermann|foto:Profimedia

„Jelikož Klostermannovy reprezentace Šumavy jsou ambivalentní, může si v nich najít argument kdokoli. Když se argumentuje Klostermannem, často to znamená, že Šumava má nějakou svoji kontinuitu, nějakou přirozenost. To znamená, že tam dochází k napětí mezi experimentem a tradicí,“ popisuje jedno z častých přichýlení k básníkovi Šumavy Hořejší.

Klostermann určuje vývojový zlom v podobě velké vichřice, která shodila starou Šumavu v roce 1870. Podle vědeckých výzkumů nešlo o největší disturbanci 19. století, ty předešlé ale nejsou součástí kolektivní paměti. „Samotný rozpad lesa byl literárně atraktivní. Vznikl nějaký typ dark turismu, lidé se začali jezdit dívat na něco, co zaniká. Samotný motiv zlomu, že se během několika hodin změní prostředí, je dobré pozadí pro vlastní téma, kterým je sociál rozpad,“ popisuje Hořejší motiv z knihy V ráji šumavském, kde se chudý kraj musel najednou vypořádat s přísunem peněz z kalamitního dřeva.

Kam se posunul diskurz o rozpadu horských smrčin vlivem kůrovcových gradací v současnosti? Čím se vyvažuje bezzásahovost, kde může příroda volně působit? Proč diskurz o národních parcích stále ovládá bezpečnost a profit z turismu? Pusťte si celé Podhoubí.