„Klubová hudba je všude, na kytary se zapomíná,“ říká Nabihah Iqbal a vyznává se z lásky k New Order
Když jeden recenzent napsal o albu Weighing of the Heart od britské hudebnice Nabihah Iqbal, že zní moc „bíle“, spustila se na internetu bouře. Proč by Iqbal nemohla čerpat inspiraci z hudby svého druhého domova? Vystudovaná právnička chce proti takovým rasovým stereotypům vystupovat – odhodila umělecký pseudonym Throwing Shade a začala tvořit pod občanským jménem. Svůj kytarový pop předvede naživo 25. září v rámci Czeching Showcaseu v pražské MeetFactory.
Svoji poslední desku Weighing of the Heart jsi vydala pod vlastním jménem, už ne jako Throwing Shade. Zvukově ses posunula od elektronické klubové hudby víc ke kytarám a synthpopu. Co tě k tomu vedlo?
Změna jména nebyla přímo spojená se změnou hudby. Měla jsem to v plánu už dlouho, chtěla jsem se přihlásit ke svým britsko-asijským kořenům – moje jméno očividně není britské. S hudbou se to stalo nějak samovolně, kytara je pro mě důležitý nástroj a Weighing of the Heart je první nahrávka, kde se to skutečně projevilo.
Přijďte na Czeching Showcase do pražské MeetFactory 25. září. Vystoupí Nabihah Iqbal a všechny nominované hudební projekty letošního ročníku – teepee, Jaro, Hellwana, 1flfsoap a The Atavists.
Na albu je slyšet shoegaze nebo Pet Shop Boys. Co je první britská hudba, ke které ses v mládí dostala?
Nejsi první, kdo říká, že mu album připomíná Pet Shop Boys. První britská kapela, kterou jsem si zamilovala, ale byli Oasis – slyšela jsem je asi v sedmi letech a hned jsem jimi byla posedlá. Pak následovali Blur a přes britpop jsem se posunula k metalu, punku a začala systematicky poslouchat starší kapely z 80. let jako The Smiths, New Order, Joy Division nebo Sisters of Mercy. Hudba, kterou chytíte jako teenager, s vámi zůstane celý život, a proto jsou tyhle kapely slyšet i na mé desce.
Letos je to 70 let od chvíle, kdy přistála ve Velké Británii loď Windrush s prvními migranty z britských kolonií. Boiler Room vytvořil sérii dokumentů Migrant Sound, která hodnotí pozitivní vliv přistěhovalců na britskou hudbu. Jaká je tvoje zkušenost?
Když se lidi potkávají, tak je výsledek vždycky pozitivní. Posiluje to porozumění. Něco takového je důležité v době, kdy jde politika naprosto jiným směrem. Dopad hudby z karibské oblasti byl na londýnskou a celkově britskou scénu naprosto klíčový – vezmi si, co by byli The Clash bez reggae nebo takoví Bauhaus bez dubu. Jsem šťastná, že pocházím z Londýna, kde se všechny různé kultury potkávají. Jenom jeden typ hudby nebo osobností, to by byla taková nuda.
Po tisíce let dějin lidstva dochází k mixování kultur – migrují nápady i lidé. Věci se neustále mění a učíme se od sebe. Všichni by se dneska měli trochu uklidnit a být otevřenější.
„Hudby, kterou jste poslouchali jako teenager, se nezbavíte.“ Poslechněte si rozhovor o tom, proč Throwing Shade změnila jméno i styl.
Související
-
Hellwana v Czechingu 2018: Udržuju si hladinu nafoukanosti
Mladá rapperka a zpěvačka přináší na rapovou scénu nová témata. Letos si vysloužila nominaci v hudebně exportním projektu Czeching Radia Wave a 25. září vystoupí...
-
Jaro v Czechingu 2018: Nejlepší věc na hraní je kafe na benzince ve tři ráno
Jaro Korbel překvapil minulý rok svou debutovou deskou Eternalism. Aktuálně si se svou kapelou Jaro vysloužil nominaci v hudebně exportním projektu Czeching Radia Wave.
-
Teepee v Czechingu 2018: Indie znamená, že si všechno děláme sami
Střídají koncertní pódia a ulici při buskingu. Dvojice teepee má ale za sebou dva albové projekty a letos si vysloužili nominaci v hudebně exportním projektu Czeching...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
