Komunální politika místo selfies. „Jsem stejný jak ostatní, jen na Facebooku sdílím jiné věci než fotky jídel,“ říká Jakub Čech

„K zájmu o politiku mě nevedli rodiče ani škola, tam byla spíš opačná tendence,“ popisuje Jakub. Školy přitom podle něj hrají ve vedení mladých lidí k zájmu o politiku důležitou roli. „Díky občanské výchově mohou vzbudit zájem studentů o věci, které se kolem nich dějí. Měly by je motivovat praktickými příklady. Jsou ale jednak pohodlné a líné a taky je na ředitele vyvíjen tlak z města nebo z kraje, protože jsou řízené místními samosprávami. Nechtějí proto otevírat politické debaty a podporovat aktivity, které by mohly jít proti městu nebo kraji.“

Vedle přehlížení kvůli svému věku se Jakub už setkal i s nátlakem. „Jedna bývalá radní třeba před pár lety tlačila na mého otce, protože jsem se v jedné debatě zeptal na minulost jejího manžela. Mému otci řekla něco ve smyslu, ať si zklidní syna, nebo jeho spolek přijde o městské dotace.“ Jakubův otec prý sám zůstal v klidu a výhrůžka se nenaplnila. Tehdy jeho syn ještě nebyl tak známou osobností, jako je dnes. Média se o něj začala zajímat až ve chvíli, kdy požádal o informace prostějovskou radnici a ona mu je odmítla vydat. „Mě do té doby vůbec nenapadlo, že by moje aktivity mohly vyvolat takový celospolečenský ohlas. Byl bych ale rád, kdyby se média zabývala konkrétními kauzami a nesledovala jen mé osobní střety s radnicí.“ Část lokálních médií je podle něj pod vlivem radnice, a proto se do ničeho investigativního nepouští. Jako světlé výjimky Jakub zmiňuje krajskou Mladou frontu nebo Hanácký večerník, do kterého sám píše.

Problémy, na které Jakub upozorňuje, se dotýkají například problematického obchodování s pozemky. „Momentálně mám rozepsaných několik článků, jeden se týká dění na prostějovském magistrátu. Tamní stavební úřad má občas poměrně nestandardní praktiky. Rád bych také upozornil na to, že v přestupkové komisi města, ve které by měli být morálně bezúhonní lidé, je člověk, který byl velmi činným funkcionářem v Komunistické straně Československa.“ Zatímco jeho vrstevníci a spolužáci řeší jiné záležitosti, Jakub přemýšlí o studiu politologie a práv. Vycestovat někam do zahraničí, byť za vzděláním, ho vůbec neláká: „Já jsem rád tady v Česku, baví mě to tady. Zahraničí mě zas tolik nezajímá, přiznám se, že nad tím úplně nepřemýšlím.“

Poslechněte si celý rozhovor!