Lady Bird. Tiše, ale podmanivě cvrlikající indie tragikomedie o dospívání
„Každý, kdo mluví o kalifornském hédonismu, nikdy nestrávil Vánoce v Sacramentu.“ Sarkastickým citátem spisovatelky Joan Didion uvozuje herečka Greta Gerwig svůj samostatný režijní debut o citovém životě dospívající dívky, křehké síti přátelských, partnerských i rodinných vztahů a jednom městě, které z pohledu duševně i fyzicky probouzející se hrdinky uvízlo v limbu.
Christine je netuctová teenagerka, která se nachází v prchavém období na rozhraní dětství a dospělosti. Vymyká se vzhledem a ve škrobeném prostředí katolické školy ráda budí rozruch. S vlastní matkou, která ztělesňuje zodpovědnost a obětavost, má křehký vztah. Christinin zápas s nejistou identitou nejlépe ztělesňuje to, že si zatvrzele nechá říkat Lady Bird, jako by její občanské jméno bylo naplněním vší nudy a stereotypu všedního světa.
Pavučina křehkých banalit
Netuctová tvář Grety Gerwig je milovníkům intelektuálně břitkého amerického indie filmu dobře známá. Spolupracovala s dvěma zásadními postavami scény – králem bytostných outsiderů Toddem Solondzem i mistrem bryskních dialogů Noahem Baumbachem. Jako by si svoje místo mezi režiséry vybírala někde v kvadrantu, který tihle věcní a neokázalí režiséři vytyčili svými filmy.
Lady Bird je pokorně zrežírovaný snímek, který svůj klidný, nevzrušený styl zcela podřizuje citlivému vedení herců i plastickému zachycení situací, které vystihují slova jako všednost, tápání, plachost, banální trapno. Kamera šetří pohybem, posuny často obstarává chytře eliptický střih. Lady Bird je postava, která hledá, experimentuje, selhává a zklamává se, to všechno s energií typickou pro naivní i ostré dospívání. Gerwig buduje uvěřitelnou, snad jen trochu příliš předvídatelnou a generickou pavučinu banálně ulítlých vztahů. S lehkou ironií přitom dokáže uchopit i sociální klima města, které koleje dělí na dvě různé poloviny.
Energie filmu spočívá v tom, jak hlavní postava, kterou bez jakékoli přepjatosti a patosu hraje znamenitá Saoirse Ronan, bojuje proti ospalosti. Lady Bird se na rozdíl od svých vrstevníků nebojí snít ani mluvit ve chvílích, kdy to je nevhodné. Nebojí se dát najevo svou zranitelnost. Scénář a režie Grety Gerwig možná nedosahují pronikavosti a niterných emocí filmů Noaha Baumbacha, přesto ve své malé hře obstojí.
Nejlepší verze sebe sama
Hlavní přednost Lady Bird dříme ve schopnosti přesně zachytit momenty, kdy se život hrdinky láme. Filmu sice chybí fyzický pocit plynutí času, který do svého Chlapectví vnesl Richard Linklater pomocí revolučního hraného časosběru, v nejlepších momentech se ale přesto dotýká kouzla pomíjivých okamžiků a důležitých slov, která v reálném životě nikdy nezazní včas. Lady Bird není drama o zlých věcech, ale tragikomedie o dobrých, obyčejných lidech, kteří k sobě pracně hledají cestu.
„Chci, abys byla tou nejlepší verzí sebe sama, kterou dokážeš být,“ říká Christine její matka ve chvíli, kdy dcera potřebuje slyšet prosté ujištění. „A co když je tohle ta nejlepší verze?“ opáčí Lady Bird. V tomhle jemně ironickém, nenápadném, a přitom zásadním okamžiku je ukryté všechno podstatné, co prvotina Grety Gerwig přináší. K vrcholům americké indie scény jí chybí kus překvapivosti a osobitého vkladu, přesto tiché cvrlikání Lady Bird dokáže zasáhnout.
Hodnocení: 75 %
Lady Bird
Greta Gerwig, USA, 2017, 94 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
