Laird Barron: Nový mistr hororu servíruje okultní rumplcimprcampr

Na rozdíl od lovecraftovské kosmické hrůzy se ale Barron spouští spíš k samotným ohnilým kořenům hororového žánru – k lidovým pověrám, příběhům o čarodějnictví a Ďáblovi, prokletých místech či artefaktech nebo i k folklorním pohádkám. Jeho povídky se přitom odehrávají ve dvacátém nebo jednadvacátém století a ukazují, že i v současném světě je dost trhlin, kudy k nám může proudit nadpřirozené zlo.

V češtině můžeme číst už dvě Barronovy povídkové sbírky. Předloni vyšla první z nich s titulem Okultace a loni k ní přibyla graficky pěkně vyvedená druhá kniha, nazvaná Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká. Barronovy povídky zásadně ukazují člověka jako v podstatě bezbrannou bytost, která je vůči démonickým silám zcela bezmocná. Nedokáže je nikdy plně pochopit, natož aby s nimi svedla bojovat – může jim jen s větší či menší ctí podléhat.

Některé příběhy jsou plné náznaků, halucinací a pozvolného propadu do šílenství. K nejlepším z nich určitě patří příběh truchlící ženy, která možná povolá do našeho světa duchy svých blízkých, v povídce Lagerstätte ze sbírky Okultace. Drastičtější polohu Barronových textů, kde na hrdiny čeká kromě šílenství i notná fyzická trýzeň, dobře reprezentují Muži z Porlocku z nové sbírky. Autor v povídce proměňuje pohádkový název v nemilosrdně brutální hororový rumplcimprcampr. Leden je tedy ideální doba oprášit pentagramy a rituální dýky a pustit se do četby ponurých fantazií Lairda Barrona.

Poslechněte si více o zlověstných trhlinách v realitě, vraždících pohádkových bytostech a nicotnosti lidstva v posledním díle Ektoplasmy!