Master’s Hammer šíří koncentrované rurální dobro
Jedna z posledních kapel silné české metalové vlny 90. let, kterou lze dnes brát vážně – to jsou Master’s Hammer.
Od legendárního manifestu dřevního black metalu Ritual. přes šťavnatou spiritistickou operetku Jilemnický okultista, nestárnoucí excentrické Šlágry až po čtyři roky staré hřbitovní kvítí Vracejte konve na místo drží parta kolem typografa, domavařiče, kytaristy, klávesáka a brilantního textaře Franty Štorma obdivuhodnou kvalitativní laťku, kterou jen občas podleze alby jako Mantras či Vagus Vetus.
Právě minulá deska Vagus Vetus názorně demonstrovala, kolik pro zdar snažení Master’s Hammer znamenají Štormovy texty. Muž se slovní zásobou podkrkonošského písmáka a fantazií ryzího dekadenta dovedně splétá morbidní fantazie s archaickými jazykovými prostředky. Jeho schopnost čistého a nekomplikovaného rýmu, který je stejnou měrou úderný jako sarkasticky přesný, v nejlepších momentech evokuje třeba básně Františka Gellnera. V těch slabších, kterých nebylo na posledním albu málo, spíš jen mlácení prázdné slámy.
Album ukryté pod výmluvný titul Formulæ nicméně zastihuje Štorma v jeho možná vůbec nejsilnější formě. Snad i následkem spolupráce se Samirem Hauserem a Řezníkem na projektu Mortal Kabinet dostaly hudební fantazie Master’s Hammer mocnou infuzi šamanismu, primitivismu, arachnidů, lián smrti a apokalyptických fantazií. Formulæ se hemží hmyzem, slizem, chapadly a nesmírně nápaditými výjevy ryzího nihilismu.
Ruce si tu podávají psychotropní vize, samorostlé povídky o reinkarnaci pavouků, sondy do vesmírného masokombinátu či portrét muže, který maloval smutné čerty na Karlově mostě. Popravdě, už ve chvíli, kdy Štorm zakrákorá do masivní kytarové vozby úvodní skladby Den nicoty svoje „… oceán vyšklebil hekatomby“, začíná tahle formule fatálně účinkovat. A s drobnými výjimkami nepřestane až do konce.
Neuvěřitelně barvité univerzum omotané chapadly zmaru samozřejmě nepřináší valnou hudební progresi. V ledví Master’s Hammer stále pulzuje dřevitý black/death metal, který na novince mocně osvěžil nestor thajských nevěstinců a českých krematorií Tom „Necrocock“ Kohout svými chorobnými samply, které jasně odkazují k vlivu EBM a zmíněné Štormově kooperaci se Samirem Hauserem z Vanessy. Patologický pulz kláves, chrchlavé zaříkávání a pravidelně předoucí rytmika vyprovází Formulæ od drtivého postapokalyptického startu až do tantrického finiše. 15 jednoduchých zaklínadel k vyvolávání duchů, sprostých popěvků pro každodenní upotřebení – reklamní slogan výjimečně nelže. Přesně takhle album funguje.
Když se Master’s Hammer ve skvostném Rurálním dobru vytasí s countryovým slajdem, není pochyb o tom, že tohle není jen další album legend, které žijí z penze svých pozapomenutých zásluh. Porozhlédne-li se člověk po tragikomickém panoptiku duševní i fyzické obezity, které tu zbylo po metalovém boomu 90. let, připomíná Štorm a spol. pozoruhodný kosmický úkaz. Díky za něj.
Hodnocení: 85 %
Master’s Hammer – Formulæ (Jihosound Records, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
