Mozaiky na Ukrajině vypráví příběhy velkých očekávání

7. prosinec 2015

V dobách Sovětského svazu sice na Ukrajině vzniklo pár zajímavých architektonických děl, standardem ale byla rozlehlá fádní sídliště, velmi podobná těm československým. Jedním z mála prvků, které oživovaly monotónní městskou krajinu ukrajinských měst, byly mozaiky.

Jejich zlatá éra přišla na konci 50. let. Tehdy se sovětští architekti rozloučili se zdobností socialistického realismu. Nutnost rychle postavit byty pro obyvatele, kteří právě přicházeli z venkova do rostoucích měst, vyžadovala stavět jednodušeji. Řešením se staly panelové domy budované podle typových projektů. Stejně tak vznikala i další nezbytná zástavba: domy kultury, školy, školky a nemocnice. Jediným zpestřením byly právě mozaiky. I ty se držely určitých pravidel, ale přesto byly jedinečné. Proto se stávaly rozpoznatelnými orientačními body.

Čtěte také

03526249.jpeg

Na rozdíl od umění našich 60. až 70. let, zobrazení natolik schematizovaných, že se blíží abstrakci, jsou sovětské mozaiky spíš alegoriemi v lehce naivistickém stylu. Charakterizují je symbolické atributy, zjednodušená zobrazení, plošné barvy a výrazná dekorativnost. Výtvarníky inspirovala i minulost země. Třeba kyjevská stanice metra Zoloti Vorota, kterou najdeme v přehledech nejkrásnějších metrostaveb světa, svým interiérem připomíná chrámové interiéry dob Kyjevské Rusi. Stanice Palác Ukrajina, dříve Rudé armády, v sobě má ducha futurismu 20. let. Tvůrci chtěli cestujícím připomenout občanskou válku. Právě tady se ale v postavě sovětského vojáka historie sráží se žhavou současností. Z kyjevského metra zmizel Lenin a připomínky bolševického panování na Ukrajině mají zmizet co nejdřív.

Čtěte také

Mozaiky bez prvků, které bezprostředně připomínají SSSR, nejspíš čeká zapomenutí a pomalá zkáza. Často je překrývají billboardy, kousky smaltu se postupně odlepují. Ty ideologicky zatížené se ale na Ukrajině chystají odstranit. Nové zákony zakazující komunistickou symboliku z nich dělají nelegální propagandu. Nikdo ale neví, co všechno skutečně musí pryč. V centru Kyjeva, plném monumentálních budov postavených těsně po válce, najdete srpy a kladiva na každém rohu. Ne všichni souhlasí s tím, že kvůli odstranění symbolů minulosti je třeba zmrzačit všechny fasády. Debaty o odstraňování sovětských památek proto už rok neumlkají. Argumenty se pohříchu často opakují. V nejvyhrocenější podobě proti sobě stojí rétorické otázky „viděli jste snad v Berlíně hákové kříže nebo Hitlerovy sochy?“ a „ve světě se na Ukrajinu už dívají jako na ISIS“. Oblíbeným tématem je zřízení parku pro památníky, zatím ale nepokročilo nad rámec úvah.

03526247.jpeg

Zatím se rozeběhlo alespoň několik projektů, které mají rozporuplné dědictví zdokumentovat. Ruský fotograf Vladimir Šipotilnikov fotografuje mozaiky už od roku 2013. Původně doněcký fond Izolace začal svůj katalogizační projekt Soviet Mosaics in Ukraine, trochu podobný českým Vetřelcům a volavkám, na konci roku 2014.

03526250.jpeg

Teprve až bezprostřední ohrožení dokázalo udělat z chátrajících mozaik něco jako prchavou módu. Někoho dojímá jejich naivita, jiní, třeba fotograf Šipotilnikov, o nich říkají, že „vypráví příběh velkých očekávání sovětské éry“. Co je doopravdy čeká, to zatím nikdo neví.

03526251.jpeg
autor: mit
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka