„Naší přirozeností je být nepřirozenými.“ Benjamin Peters hledá v sovětském internetu paralely k dnešku

Benjamin Peters je docentem na univerzitě v Tulse, kde přednáší na mediálních studiích. Ve své nejčerstvější knize se věnuje období mezi lety 1959 a 1989, kdy se v Sovětském svazu odehrálo několik pokusů o propojení státu pomocí počítačové sítě. Otázka, která Petersovi vrtala hlavou, zněla: „Jsme uprostřed studené války, Sověti mají mnoho skvělých matematiků, o počítačové sítě se zajímají pro armádní účely a mají motivaci vybudovat celostátní síť. Znají také všechny nejnovější technologické vymoženosti Západu – proč tedy nevznikl sovětský internet?“

Přebal knihy Jak nepropojit zemi: Složitá historie sovětského internetu|foto: Information Policy

Peters došel ve svých historických analýzách k tomu, že problém nebyl v technologii, protože ta na armádní úrovni fungovala, ale v osobních rozepřích, rivalitě a sobecké soutěživosti zainteresovaných institucí. Sovětský internet tedy položilo na lopatky to, co možná hrozí i nám v dobách korporátního dohledu nad globálním internetem – neochota spolupracovat a boj za osobní zájmy. Vzniká tak zvláštní prohození perspektiv, kdy socialisté se chovali kapitalisticky a neuspěli, naproti tomu kapitalisté v Americe táhli za jeden provaz a už v roce 1969 se jim podařilo nastartovat Arpanet – předchůdce našeho internetu.

Jak to ale souvisí s naší současnou situací? Peters tvrdí, že v devadesátých letech opanoval rozšiřující se internet libertariánský étos svobody, sobeckosti a nezávislosti na síti. Tenhle mýtus začaly narušovat velké korporace, které vytěžují naše osobní data ve svůj tržní prospěch. Podobně jako v Sovětském svazu všechno osobní podléhalo státnímu, podléhá v našem západním kontextu všechno dohledu korporací. „A když v jednu chvíli přestaneme oddělovat stát od trhu, když přestaneme lpět na ideologickém dualismu mezi korporacemi a státy, pak si začneme všímat, že co se týče nakládání s informacemi a s tendencí narušovat soukromí lidského subjektu, oba tyto póly sdílí společnou touhu těžit z výhod, chovat se sobecky a vytěžovat autonomii jednotlivce,“ říká Peters.

Jak by vypadala společnost bez práce? Výstava navazuje na revoluční myšlenky vědy 60. let

• Upravit
• Smazat

Jak si představovali vědci společnost bez práce? Galerie Futura a Display zaplnily na výstavě Civilizace na rozcestí archivní dokumenty i díla současných umělkyň a umělců, kteří znovu otevírají slepé uličky revolučního myšlení konce 60. let. Skrze řadu médií vypráví trochu opomíjený příběh naší historie a zároveň rozvíjí velmi aktuální témata postpracovní společnosti, mezioborové spolupráce nebo umělé inteligence.

Zeptal jsem se, proč jsou vlastně technologie pro lidi tak důležité a jak by měla fungovat interdisciplinární spolupráce mezi humanitními a přírodními vědami. „Není na světě nic, co by bylo víc lidské, než to, co je umělé. My lidé se snažíme přesahovat naši běžnou rutinu. Vytváříme formy a zvyky, které směřují k překonání našeho já. A to je hluboce nepřirozená věc. Naší přirozeností je být nepřirozenými. Proto také nejsou přírodní a humanitní vědy něco fundamentálně odlišného,“ odpovídá Peters.