Nejdivnější akčňák poslední doby. Blok 99 je meditační snímek pro sadomasochisty

20. březen 2018

V úvodu nového filmu S. Craiga Zahlera Blok 99 sledujeme hlavního hrdinu Bradleyho Coopera v podání Vince Vaughna, jak ve vzteku rozbíjí auto zaparkované před jeho domem. V téhle scéně je koncentrovaná celá brutální krása Zahlerovy temné krimi.

Cooper totiž nepředvádí žádný okázalý záchvat zuřivosti. Způsob, jakým útočí na vůz stojící před jeho rodinným domkem s americkou vlajkou na zápraží, je naopak dokonale vyvážená kombinace vzteku a metodičnosti. Je to přehlídka tvrdých, ale přesně zacílených úderů, kterými hrdina s gustem poškozuje kromě auta také svoje vlastní tělo. Podstatné je, že auto to schytá hůř než on. Dívat se na tuhle chladně systematickou (sebe)destrukci je svérázně opojný estetický požitek, kolem nějž je celý Zahlerův snímek vystavěný.

Křupavá stopa

Stejným způsobem se Cooper ve zbytku Bloku 99 vypořádává s podobně nepoddajnými těly mnoha svých nepřátel a s dalšími obtížemi, které na něj brakově přímočará premisa filmu nachystala. Po jedné nepodařené akci, ve které figuruje jako drogový kurýr, se ocitne ve vězení. Gangsteři ale unesou jeho těhotnou manželku a donutí ho nechat se zavřít do nejtvrdšího vězeňského oddělení – Bloku 99. Zápletka, která vypadá jako z tuctově odfláknuté seagalovky, se pod Zahlerovým famózním režijním vedením přetváří do soustředěné, precizně natočené podívané plné napjatého vyčkávání a úsporných, nemilosrdně tvrdých direktů. V tomto filmu totiž není až tak důležité, co se děje, daleko podstatnější je, jak se to děje.

Blok 99 je jeden z nejdivněji natočených akčních filmů poslední doby. Zvláštní výhružné tempo, střídající dlouhé klidné pasáže s bleskovou brutální akcí, je určováno třemi mistrně sehranými faktory – neobvyklou kamerou, hereckým projevem Vince Vaughna a křupavou zvukovou stopou. Více než dvouhodinová stopáž filmu je plná delších záběrů snímaných často z odstupu od postav. To je úplně opačný přístup, než jaký se používá v typických, hodně kontaktních akčních filmech, kde se kamera naopak bojujícím figurám lepí na tělo. Akčnost filmu tlumí také šedomodré filtry a často používané kontrastní svícení. Blok 99 plný temných vězeňských chodeb vizuálně připomíná spíš horor než akční film.

Anger management Vince Vaughna

V tomhle monstrózně vyhlížejícím labyrintu se pohybuje Vaughnův Cooper pomalým, rozvážným krokem poslušné součástky rutinního vězeňského soukolí, které je ale neustále připraveno zaútočit proti svému okolí. Film skvěle využívá Vaughnovu vysokou, rozložitou postavu, která neustále doslova vyčnívá z řady. Jestli kdy nějaký herecký výkon v akčním filmu zasloužil Oscara, pak je to právě Vaughnova minimalistická kreace na téma anger management. Pro Coopera je typická permanentní snaha o nečitelný, neutrální výraz, pod kterým se ale v jemných grimasách, gestech nebo držení těla projevují potlačené emoce – většinou vztek. Stejně kontrolované jsou i jeho násilné útoky. Bojové scény jsou ve filmu pomalejší než ve snímcích s bojovým uměním. Oproti choreograficky milimetrově secvičeným kung-fu scénám působí neohrabaněji a hruběji. Ukazují, že Cooper v nich má vždycky navrch právě díky své dokonalé sebekontrole a schopnosti být v každé situaci maximálně efektivní. A ve chvílích, kdy se Cooper pustí do svého brutálního díla, zůstává po něm tolik zpřerážených končetin, až máme pocit, že film natočil Karel Lamač.

Z filmu Blok 99

V atmosféře světa plného bolesti nás mistrně udržuje i zvuk. Zahler se nesnaží umocňovat emocionalitu scén hudebním podkresem. Namísto toho nám předkládá pestrou symfonii složenou především z dunivých, klapavých a šoupavých zvuků. V klasických bojových filmech tvůrci zdůrazňují hlasitost úderů a lámaných kostí při soubojích. Blok 99 to dělá také, ale stejným způsobem prakticky ve všech scénách zvýrazňuje kroky znějící chodbou, cvakání zámků, klapnutí zavíraných dveří, hučení větráků a tak dále. Svět filmu je tak tichý, že každý zvuk se zarývá do uší s bolestnou naléhavostí.

Moc divoké i na Divoký západ

S. Craig Zahler se do krajiny hrozivých očekávání a eruptivní krutosti vydal už ve svém předchozím filmu, westernu Kosti a skalp o střetnutí pistolníků s kanibaly, kteří jsou příliš divocí i na Divoký západ. Ani v jednom z filmů nepřináší žádná velká podobenství nebo analýzy násilí ve společnosti. Jde mu spíš o intenzivní audiovizuální zkušenost než o sociální komentář. Blok 99 s jeho záměrně přehnanými a místy nevěrohodnými gore efekty, lakonicky primitivním dějem a pekelnicky vyhlížejícími věznicemi má k realismu ještě o dost dál než Zahlerův předchozí film. Svět tohoto díla nemá se skutečností nic společného a ani o to nestojí. Když už bychom za jeho originálním metodickým přístupem k brutalitě hledali nějaký smysl, mohli bychom ho chápat jako filmový ekvivalent boxu – sportu, který Cooper provozoval, než se sklouznul po šikmé ploše zločinu až do nejtemnější kobky bloku 99. Je to přehlídka násilí, které je ale vytvarované svými vlastními pravidly a vlastním smyslem pro efektivitu – a právě díky tomu je tak esteticky stimulující.

Poslechněte si i křupavou stopu Tondy Tesaře, na jejímž pozadí vysvětluje, proč je podle něj Blok 99 meditační snímek pro sadomasochisty.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.