Netypické výlety po Česku. Levitujte nad rybníkem a koupejte se u garáže na traktory

29. červenec 2016

Míst s výjimečným geniem loci je v Česku spousta. Koho neláká tuzemská bukolika, může vyrazit na kole podél apokalyptické krajiny mostecké hnědouhelné pánve. Kdo si chce užít klid a ve spánku levitovat nad klidnou hladinou rybníka, měl by strávit noc v útulných chatičkách Madlenka, Verunka nebo Amálka u Dobčic. A kdo chce objevovat vrstvy paleolitu, ať se podívá do archeologického parku na Pálavě, který je zapuštěný do země. Inspirujte se tipy na nejhezčí a netypické výlety po české krajině a krajinné architektuře.

Koupání u nejhezčí garáže na traktoryBiotop Dvůr Honětice, doporučuje architekt a publicista Adam Gebrian

„Honětice jsou malinká obec, která má kolem sedmdesáti obyvatel a leží kousek od Kroměříže. Před několika lety tu mladí architekti pro majitele upravili opuštěný areál, který sloužil jako zemědělské zázemí pro zámek ve Zdislavicích. Za komunismu se z místa samozřejmě stalo JZD, takže to bylo velmi zruinované. Teď je tu biotop, ve kterém je možné se vykoupat, kemp a postupně přibývají další drobné úpravy. Strašně se mi líbí, že architekti začali něčím, co byla původně zemědělská garáž pro traktory, a udělali z toho zázemí. Je to opravdu nádherné, doporučuju na výlet.“

03676702.jpeg

Nové baroko, tubus do nebe a jiná krajinaKŘÍŽE CESTY SOCHY KRAJINA LIDÉ, doporučuje architektka Andrea Honejsková

„Doporučila bych oblast kousek od Zlína, mezi obcemi Šarovy, Lhota, Salaš a Bohuslavice. Tohle místo je známé hlavně tím, že se tu v roce 2008 realizovala Křížová cesta, kterou dělala Pavlína Kačírková a Jan Ambrůz. Skrývá se tu ale mnoho dalších objektů, které dvojice autorů realizuje. Existuje k tomu dokonce i mapička, dostupná na adrese jinakrajina.eu. Realizují tu aleje, sochy v krajině, různé instalace, které si člověk musí objevit sám. Když se takhle pohybuje mezi těmi obcemi, může se pak do nich uchýlit, dát si pivo a odpočinout si. Je to výlet asi na kolo, užít si tu krajinu jinak, než jsme běžně zvyklí.“

Andrea vysvětluje, že krajina mezi čtyřmi obcemi už se počítá k podhůří Valašska. Z údolí se do kopců rozbíhají aleje, třešňové, jeřabinové, hrušňové, lipové, kterými dvojice Kačírková–Ambrůz obnovuje cestní síť. Na křižovatkách pak člověk nalézá umělecké objekty, jako je například Poleh, dřevěný tubus vedoucí ze svahu kopce pomyslně do nebe. Kousek od něj se v korunách stromů objevují laťové hvězdy, které jde rozpoznat jen z určitého úhlu, nebo laťové sítě, po kterých se dá chodit a levitovat nad loukou. Kačírková a Ambrůz podle Andrey Honejskové „zasahují způsobem trochu barokním, jak se to dělalo dřív“. Aleje, boží muka, zastavení, která měla z krajiny udělat obytnější místo, tady nahrazují hry.

03676696.jpeg

Ponořit se k paleolitu a vznášet se nad rybníkemArcheologický park v Pavlově a Dobčické rybníčky, doporučuje architekt Jakub Kopec

„Sám se chystám do archeologického parku v Pavlově. Byl otevřen v květnu a jde o dílo architektů z Brna, Radko Květa a Pavla Pijáčka. Je to výstavní prostor, který ukazuje archeologické vykopávky z doby paleolitu, a zajímavé je, že celý ten objekt je zanořený v terénu, tak, aby odkryl vykopávky na jejich původním místě. Z terénu trčí jen takové svébytné skulptury, které připomínají skály nebo prehistorické stavby. Je to příjemný novotvar, zapadá do krajiny Pálavy, což je krásná přírodní rezervace. Z archeoparku je taky výhled na Dívčí hrady.“

„Dalším zajímavým místem na výlet nejen v létě jsou Dobčické rybníky v jižních Čechách, na kterých se nachází taková malá přírodní rezervace. Budoval ji architekt Jiří Střítecký. Na rybníčcích stojí tři chatky, Madlenka, Verunka a Amálka. Verunka je nejexpresivnější a nejvíc vyjadřuje Skříteckého způsob uvažování a navrhování, je to taková expresivní hmota, která se skoro vznáší nad hladinou jednoho z rybníčků. Chatu je možné si pronajmout, přespat v ní a strávit tu pár příjemných chvil.“

03676694.png

Obrovská rypadla a vzpomínka na SantinihoUhelné safari, doporučuje audiovizuální umělec VJ Kolouch

„Letos se chystám na výlet po uhelném safari, které se nachází v severních Čechách. Na tom místě mě fascinuje kombinace přírody, industriálních prvků a potom ještě přítomnost historické architektury. Třeba v Duchcově je barokní zámek s klasicistní přestavbou a má zajímavou historii v tom, že na jeho zahradě byl vzácný hospic, který postavil Santini. V 50. letech musel ustoupit těžbě, nakonec se zjistilo, že tam žádné uhlí není. V hospici se nacházely fresky od Reinera a sochy od Brauna, které se přesunuly o kousek dál do betonového sarkofágu. Uhelné safari se nachází někde v té oblasti. Když člověk dojde na konec Duchcova, za bývalým nádražím najednou začíná obrovská díra, která se táhne až k Mostu, za tím je obrovská teplárna. Je to neuvěřitelný pohled. Kolem toho teď vede cyklostezka, a když se člověk podívá na horizont, uvidí obrovská rypadla.“

03676705.jpeg

Zalézt si pod zem v centru ZlínaGahurův prospekt, doporučuje historička architektury Klára Eliášová

„Doporučuju výlet do Zlína. Ne na baťovskou architekturu, ale na nově vzniklý kousek v centru města, kterému se říká Gahurův prospekt. Je to část pod bývalým parkem mezi původními baťovskými internáty, místo, které nebylo vůbec využívané. Po veřejné architektonické soutěži, v níž zvítězilo architektonické studio Element, se tu podařilo realizovat velmi nenápadný zásah: průchozí chodníčky centrem města, které jsou zapuštěné pod úroveň země a vytváří kolem sebe souvislou plochu, rozšiřují původní Gahurův park. Je to najednou hrozně živé místo. Nevyužívaný prostor zasekaný keři, nefunkční, se podařilo dostat do podoby, která patří mezi ty nejpodařenější ve městě.“

Eliášová vysvětluje, že Gahurův park je propojený diagonálními chodníčky, které nejsou z dálky vidět. Člověk tak vidí, jak se lidi vznáší. Podobně funguje i prospekt pod parkem, kde se naopak lidi zanořují do země. „Ty chodníčky mají spojovat původní baťovské centrum s nově vystavěnou knihovnou a univerzitním kongresovým sálem postaveným podle návrhu Evy Jiřičné. Je to takový funkční propojovací chodník, který se dá využít i pro odpočinek.“

03676687.jpeg

Rozhledna ve vodárenské věži a sto let staré pivoZauhlovačka a pivovar v Lobči, doporučuje Jan Zikmund z Výzkumného centra industriálního dědictví FA ČVUT

„Vyrazil bych na Zauhlovačku ve Vratislavicích nad Nisou. Je to bývalá zauhlovací a vodárenská věž. Loni se jí ujala skupina mladých nadšenců, občanské sdružení, které tu teď čistí interiéry a připravuje prostory pro kulturní a společenské účely. Když člověk nasedne do vlaku, za tři čtvrtě hodiny je v Bílém Potoce, kde je v přádelně skvělé muzeum techniky. Ta továrna je moc pěkná, stojí v krásné přírodě, dá se to spojit jako takový letní výlet.“

„Tomu, kdo by chtěl někam blíže Praze, doporučuju pivovar v Lobči, který prochází vynikající rekonstrukcí. Loni tam začali vařit pivo. Ten pivovar majitelé koupili před necelými deseti lety a postupně ho dávají dohromady, velmi citlivě, do podoby, jakou měl kolem roku 1900. Není to ještě úplně dokončené, ale tím, že se tu začalo vařit pivo, se podpořilo jinak zapadlé místo.“

Pivovar v Lobči
autor: Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.