Pacienti se nejvíc bojí toho, že je zavřeme a nepustíme, říká psychiatrička Jiřina Kosová

Duševní nemoci stále nejsou vnímány rovnocenně jako ostatní nemoci těla. Zatímco zlomenou nohu se člověk většinou nesnaží rozchodit, s duševní nemocí si řada lidí chce poradit sama. Třeba proto, aby si o nich lidé kolem neřekli, že jsou slaboši. To bývá nezřídka příčinou toho, že lidé na psychiatrii přichází pozdě. „Pokud by přišli včas, léčba by v některých případech mohla být jednodušší,“ říká Jiřina Kosová.

Diagnóza F: Předvánoční doba je „sezóna úzkostí“

• Upravit
• Smazat

Úzkostné poruchy jsou nejčastější psychiatrickou diagnózou u nás. Nyní, v předvánočním čase, jich ještě přibývá. Úzkosti vzbuzují přípravy, obavy z toho, jestli budou naše Vánoce „dokonalé“, ať už jsou představy o dokonalosti naše, či našich blízkých.

Dalším z důvodů, proč lidé otálí s návštěvou psychiatra, bývají obavy z toho, co nastane, až tam přijdou. „Opakovaně od svých pacientů slýchám, že psychiatr, tedy cvokař, je někdo, kdo se mi bude hrabat v hlavě, což je nepřípustné,“ popisuje lékařka. Na psychiatry je podle ní nahlíženo tak, že když někdo léčí blázny, musí být také blázen, příkladem takového bláznivého psychiatra je třeba filmový doktor Chocholoušek.

Zatímco na psychiatry se veřejnost často dívá skrz prsty, psychologové jsou na tom lépe. „Když pacientům nabídnu, že mohou využít pomoc psychologa nebo psychiatra, tak nadšeně sáhnou po pomoci psychologické a psychiatra mají zařazeného ve škatulce jako víc nebezpečného a problémového,“ dodává lékařka.

Literatura: Orel Miroslav – Na Freuda já nemám čas, doktore