Pokud se budeme tvářit, že lze očistit racionalitu od emocí, tak se nikam nedostaneme, říká socioložka Anna Durnová

Anna se ve svých výzkumech zabývá rolí emocí ve společnosti a v minulosti vydala např. monografii Politics of Intimacy (což se dá přeložit jako Politika intimity) a zároveň zkoumala politiku umírání nebo komplexní motivace žen, které se rozhodly pro domácí porod.

Anna Durnová se rolí emocí ve veřejném prostoru zabývá od roku 2004. Po kolektivním prožitku celosvětové pandemie začínají podle ní tyto výzkumy nabývat na významu. „Bylo zajímavé, že během covidu se uvědomění si lidského utrpení dostalo ven. Do komunikace, která je jinak profesní, veřejná, nějakým způsobem jasně ohraničená,“ říká socioložka.

Pandemie viru Covid-19 podle Durnové potřebu diskuze o veřejně sdílených emocích ve společnosti jen prohloubila. „Málo se mluvilo o tom, že ČR si na začátku roku 2021 prošla docela specifickým a silným kulturním traumatem,“ vysvětluje v rozhovoru Durnová. V české společnosti podle ní nejsme zvyklí a ochotní sdílet veřejně emoce, ať už jde o ty pozitivní, nebo negativní.

Čtěte také

Stále hledáme štěstí. Proč se vyhýbáme nepříjemným emocím a jaké problémy to způsobí?

Durnová zkoumá například i hněv a to, jak je tahle emoce vnímaná úplně opačným prizmatem, podle toho, kdo ji na veřejnosti projevuje. „Spravedlivý hněv je navíc, banálně řečeno, mnohem jednodušší u bílých mužů, kteří mají určitou pozici. Etablovaný muž, nejlépe v nějaké politické pozici, když praští do stolu a zařve, že takhle to bude, tak má hlas, umí se prosadit. Je to muž činu. Když to udělá žena, tak je to radikální aktivistka nebo feministka. Pokud to udělá někdo barevné pleti, tak je to rozzuřený člověk, který neumí udržet svoje emoce na uzdě,“ upozorňuje.

Kde Anna Durnová zažila nejsrdečnější setkání se studenty? A proč je pro společnost tak důležité investovat do emočního zdraví svých obyvatel? Poslechněte si celý rozhovor.