Přátelství je někdy víc než láska. Chceme po partnerech příliš a zanedbáváme přátele?

Pozoruji, že často, když začínáme nový partnerský vztah, tak se přátelé stávají méně prioritními. Nicméně v krizových situacích či na konci partnerského vztahu se často obracíme právě na přátele.

Je to pro ně takové nevděčné. Možná to ukazuje hezkou část, že přátelské vztahy jsou jako hvězdy, které nemusí být vidět, ale víme, že tam jsou. Mají prvek bezpečí. Hodně se mluví o tom, jak o vztahy pečovat. I o přátelské vztahy je dobré pečovat. Zároveň přátelství nese něco, co by se dalo nazvat bezúdržbová část. Můžeme spolehnout na to, že tam někdo je. Aniž bychom sledovali, kolik jsme pro to udělali. Napadá mě, že by bylo pěkné mít přátelské CV. Taková popsaná cesta, ne kde jsem pracoval a co všechno umím, ale kolik mám přátel, kolik do nich vkládám, co jsem všechno zažil. Zmapovat, že to je bohatství, které máme a které můžeme rozvíjet, z kterého můžeme čerpat.

Když se podíváme třeba do pohádek nebo i na filmy, tak jsou zdůrazňovány romantické partnerské vztahy. Přátelé jsou tam někdy v roli Popelky.

Ano, naštěstí máme třeba sitcom Friends, který měl obrovský úspěch. Myslím si, že právě v tomto seriálu bylo trefně zachyceno, že život není jen o jednom vztahu, ale že existují i jiné důležité aspekty. Díky bohu za něj.

Čtěte také

Čím vším jsou pro nás přátelé? Budou tady, i když rodina či partneři nechtějí nebo nemohou

Pokud pocházíme z neúplné nebo dysfunkční rodiny, mohou právě přátelství nahradit rodinné vazby. Jsou naše zvolená rodina, síť vztahů, do kterých vstupujeme z vlastní vůle. Nemyslím tím ale, že by přátelství mělo nahrazovat funkce rodiny.

Ano, souhlasím. Existuje biologická rodina a potom je Family of Choice. Vybíráme si, kdo budou naši blízcí. Vstupujeme do různých vrstev a potkáváme se s vlastními potřebami a potřebami druhých. Něco tam lze naplnit, odehrát, něco třeba úplně ne. Každopádně jsou tam velké kvality, třeba důvěra, intimita, reciprocita. Přátelství je specifické tím, že tam je sice vzájemnost, ale nečeká se okamžitá odpověď, návratnost. Já dělám tohle, tak ty taky! Byť možná někde podvědomě to tam může být. Přátelství má mnoho kvalit, které se do života hodí.

Ale co kdyby středobodem života nebylo manželství, ale přátelství? Píše se o tom ve článku, který mě zaujal, na webu The Atlantic.

Mám trochu problém s pojmem středobod. Pro mě byl středobod láska a poznání. Ale rozumím těmto metaforám. Přátelství je pro mě jeden typ lásky. Myslím si, že zkoumání tématu by mohlo být lékem na to, že partnerství bývá přetěžováno různými očekáváními a nároky. James Hillman se ptal, kde ještě dnes můžeme najít duši. Pokud ji nemůžeme najít někde ve světě, pak je poslední možností ji najít v partnerském vztahu. Ten ale trpí tím, že je přetěžován. Přátelství možná ukazuje, že se dá navazovat na jiný typ vztahů.

Nebo jako bychom se dívali na určitou přátelskou podstatu vztahování, která se může rozvíjet jak ve vztahu přátelství v úzkém smyslu, tak ale i v přátelství k sobě. Vlastně i ten partnerský vztah má nějakou přátelskou vrstvu. To mi přijde jako ukazatel cesty a odpověď i na nepřátelský svět. Už se dokonce rozvíjí koncepty jako je například Friendship Therapy, který prosazuje terapeutka Miriam Kirmayer. Říká, že přátelské vztahy jsou natolik důležité, že si zaslouží terapeutickou péči, což ještě pořád zní jako utopická myšlenka. Lidé chodí na terapie i se svými přáteli a mluví o svých vztazích. Říká, že jsou strašně důležité zrcadlo člověka. To ukazuje, že přátelství by nemělo být opomíjené téma. Je to součástí partnerství a osobního rozvoje. Je to jedna z důležitých sfér, která často nedostává pozornost, kterou by měla, respektive nevyužívá celý svůj potenciál.

Poslechněte si celý rozhovor o přátelství a partnerství.