Prokop Bartoníček: Strojová meditace nad tříděním oblázků

Jller je řeka v jižním Německu, odkud oba umělci navezli několik tisíc oblázků. Ty pak ještě ručně vybrali tak, aby získali optimální velikosti a tvary. Ovšem největší výzvou bylo podle Prokopa Bartoníčka vytvořit precizní stroj, který bude oblázky třídit: „Oba nás fascinuje mechanika a průmyslová automatizace a baví nás si hrát s technologií tak, aby byla např. v kontrastu s přírodou. Tak jsme si řekli, pojďme udělat složitý stroj, který bude vytvářet nějakou zdánlivě nepotřebnou aktivitu.“

Pro ty, kteří neměli možnost podívat se na festival Ars Electronica osobně, můžeš mi, Prokope, představit, co tady před sebou vlastně vidíme?
Stojíme tady před strojem poměrně úctyhodných rozměrů, 4 x 2 metry, s pracovní plochou 8 metrů čtverečných. Jedná se o CNC stroj, pro laiky, podobný těm, které řežou plasmu, kov nebo různé plotry. Tento stroj se pohybuje nad pracovní plochou a rovná něco mezi pěti a sedmi tisíci oblázků podle jejich barvy a struktury. Přerovnává je a reorganizuje do různých seskupení podle jejich věku, protože vizuálně se dají analyzovat na základě barvy a struktury stáří sedimentu. Z chaoticky rozmístěných kamenů se tak pomalu stává organizovaná struktura.

Včera jsi zmínil, že musíš jít doplnit kameny… Co jsi tím přesně myslel?
Stroj Jller kamínky vytřídí a pak přijde ta zenová část, kdy se mávnutím ruky všechno zničí zpátky do chaosu. Ručně se pak kamínky musí postrkat tak, aby mezi nimi vznikly nějaké rozpaly. Umíme ten postup udělat zpátky, ale trval by tolik času, kolik to trvá srovnat, a bylo by to proti smyslu instalace.

Tenhle projekt nabízí celkem dost úrovní k zamyšlení. Jak ho vnímáš ty?
Osobně na to máme každý svůj pohled. Pro Bena je to víc fascinace technikou, mě zase baví celý ten nesmysl, že tady stroj kategorie fabriky dělá až takovou nepotřebnou věc – téměř meditativní, relaxační aktivitu, kterou jsme zvyklí dělat na pláži třeba v Chorvatsku, kde si s vypnutým mozkem rovnáme kamínky.

Za váš projekt jste získali čestné uznání v sekci Interactive Art. Co pro tebe ocenění na tomhle festivalu znamená?
Je to obrovská čest. Byl jsem tady poprvé před dvanácti lety jako student s velkým zájmem o animace, interaktivní a video instalace, hodně jsem dělal VJing a žil jsem novými médii. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že tady jednou budu mít technicky nejsložitější instalaci na celém festivalu a jestě za to dostanu cenu, asi tomu nebudu věřit. Je zatím ale i hodně práce. Dostali jsme nabídku na čtvrt roku přemístit instalaci do centra Ars Eletroniky, ale bohužel podmínky z jejich strany nejsou adekvátní úsilí, které bychom museli vyvinout, takže jsme to museli odmítnout.

Jaké máte s projektem Jller plány do budoucna?
Po softwarové stránce se ta analýza oblázků dá stále ještě zlepšovat, je tam spousta prostoru pro zlepšení i hardwarově. Přemýšlíme o vylepšené variantě sensoriky na analýzu struktury povrchu kamenů, abychom měli přehled, jak jsou např. kameny vysoké. Výsledkem pak nemusí být jen obrázek, ale třeba i prostorová mapa.