Prolomit vlny: Je správné, když veřejnoprávní televize dělá z utrpení zábavu?

Oficiální web České televize slibuje: „Pět mladých Čechů na vlastní kůži poznává, zda zvládnou žít mimo svoji komfortní zónu.“ V první sérii se před dvěma lety mladý zpěvák nebo studentka soukromé školy potýkali se zpracováním masa na jatkách, armádním výcvikem nebo směnou v domově důchodců. Až na díl z chanovského ghetta byla Zlatá mládež standardní mediální taškařice, bez snahy promlouvat o závažných společenských tématech. Šlo nad ní maximálně ohrnovat nos, jako nad každou druhou reality show.

Z docu-reality Zlatá mládež 2|foto: Česká televize

Druhá série ale znatelně přitvrdila – v tématech i ambicích. Místo přehrabování sena v Banátu si pětka aktérů hraje na bezdomovce, s dětmi v Indii šije boty nebo na srbské hranici nocuje s uprchlíky. Venku je pět ze šesti dílů a s tímhle komentářem jsem záměrně počkal – chtěl jsem dát tvůrcům šanci, ať svoje slova, že „Zlatá mládež (...) přináší vedle zábavy i důležitá témata“, doloží. Bohužel jsme nic takového neviděli a ukázalo se, že je to myšlenka od začátku pomýlená. Místo propracovaného exkurzu do života lidí na okraji společnosti je Zlatá mládež 2 jen nablýskaná a primitivní zábava, která o skutečném životě v sociálně vyloučených kruzích řekne málo. Hrát si na bezdomovce a zároveň říct něco společensky závažného dost dobře nejde. A nejhorší je, že se taková exotifikace chudoby a utrpení děje s cejchem veřejnoprávnosti.

Pětice aktérů, namíchaná tak, aby ideálně vzbudila co největší pohoršení, si život lidí na dně navíc zkouší na omezenou dobu. Žebrat jeden den? Přespat v indickém slumu jednu noc? Stanovat na nádraží jeden večer, když i uprchlíci na obrazovce přiznávají, že tam čekají třeba už měsíc? Záměr ukázat to, že podmínky jsou to hrozné i jen na chvíli, je sice v pořádku, ale po zhlédnutí zůstává neodbytný pocit, že ať už uprchlickou, nebo bezdomoveckou zkušenost to strašlivě redukuje. Nejdivnější byl zatím poslední, tj. pátý díl, ve kterém youtuber Mike, rapperka Sharlota a aspirující politik Petr replikují uprchlickou cestu přes Balkán. Jenže místo ze Sýrie jdou opačným směrem, s platnými pasy, drahými spacáky a od předsudků chráněni barvou pleti.

Z docu-reality Zlatá mládež 2|foto: Česká televize

Režisér Richard Komárek si je přitom, zdá se, nedostatků svého formátu vědom. Proto v prvním díle vysvětluje okolnosti bezdomovectví pracovník neziskovky Pragulic a o životě Indů zas před sweatshopem referuje člověk z organizace Na zemi. „Formát docu-reality pak funguje jako sladidlo u hořkého léku. Informaci, že uprchlíkům je třeba pomoci a nestačí jen slova, osladíme zábavou spolu s našimi aktéry,“ říkají tvůrci v PR rozhovoru na webu ČT. Zlatá mládež tak podle nich může bez „povýšeného intelektuálního mentorství“ donutit i jinak odmítavé diváky, aby se o závažná témata zajímali. Zůstává ale otázkou, kolik z diváků se prostě nad rasistickými, xenofobními a urážlivými výroky youtubera, který vydělává peníze na trollení městských policistů, tak trochu pousměje s ním.

Jistě, v indickém slumu bych taky ohrnoval nos a nevydržel bych o moc víc než zpěvák Renato nebo servírka Klára. Pětice aktérů je v tom nakonec nevinně, ve vleku formátu a scénáře, který zkušenost lidí na okraji společnosti redukuje na zábavní spektákl a vyvažuje ho přilepením kontextových článků pod webový přehrávač. V samotné docu-reality ale skoro úplně chybí politické a ekonomické okolnosti chudoby.

Z docu-reality Zlatá mládež 2|foto: Česká televize

Na konci pátého dílu tvůrci oznamují, že 70 euro, které Sharlota v roli uprchlice ušetřila, posílají na konto Člověka v tísni. Jak velkorysé gesto! Následuje hned po scéně, ve které aktéři na gumovém člunu za doprovodu kamer přeplouvají Egejské moře. Tedy stejnou vodu, na které uprchlíci umírají. Bizarní kontrapunkt otevírá vlezlou otázku. Opravdu už jsme tak necitliví, že jediné vytržení z pohodlného života je hloupá reality show, ve které si mladý politik s elektrickým kartáčkem v kapse stěžuje, že se uprchlíci na nádraží dost často nemyjí?  Odpovězte si sami.