Quest: Česká hra Attentat 1942 je unikátní projekt, který se vymyká trendu her z druhé světové války

6. leden 2018

První letošní Quest se nesl v duchu vzpomínání na uplynulý rok a očekávání nových her v roce nastávajícím. Jarda s Vojtou vybrali své nejoblíbenější hry roku 2017 a prozradili, na jaké tituly se nejvíc těší v následujících měsících. Nezapomněli ale ani na přítomnost a s hostem Martinem Macháčkem zrecenzovali novou českou hru Attentat 1942.

Projekt Attentat 1942 stojí na pomezí hry, interaktivního filmu a výukového softwaru. Hráči se v roli vnuka či vnučky dozvídají z rozhovorů s různými postavami o příběhu svého dědečka, který byl po titulním atentátu deportován do koncentračního tábora. Spíše než detektivním odkrýváním dědečkovy role v atentátu se hra zabývá vykreslováním dobové situace a života obyčejných Čechů v polovině minulého století, co nosili za oblečení nebo třeba jak se stravovali. „Hra ukáže, jak se v té době žilo, ne jak se válčilo. Nepotřebujete vědět, jak vypadá M&P 45 a co je M1 Thompson. Válku nelze od tématu odpárat, ale ten přesah do osobního života je na tomto poli unikát,“ chválí hru Martin Macháček.

Hra také ukazuje tu dobu jako nečernobílou. „Nebylo to tak, že my jsme trpěli a Němci nás uzurpovali. I v tomto ohledu je to ojedinělý projekt,“ vyzdvihuje Martin odvahu autorů zabývat se například i kontroverzním koncentračním táborem v Letech, ve kterém byli zaměstnaní i Češi. Vážná témata hra podkládá fakty, hlubokou rešerší historických dokumentů, dobovými záznamy z televizního archivu a autentickými hereckými výkony představitelů hlavních postav. To jsou zpravidla jakoby pamětníci událostí okolo atentátu a neformální rozhovory s nimi představují hlavní složku hry. Nenajdeme mezi nimi žádnou známou tvář a o to lépe jejich věrohodné herectví působí při skládání mozaiky okolo dědečkova příběhu. Od Martina si Attentat 1942 vysloužil v novém hodnotícím systému palec nahoru.

A kterým hrám z uplynulého roku by dali zdvižený palec Jarda s Vojtou? Vojta pěje chválu na hry na konzoli Nintendo Switch, ze kterých mu nejvíc učarovalo nejnovější dobrodružství nejslavnějšího buclatého instalatéra Super Mario Odyssey. Oceňuje na ní spoustu nápadů, inovace a překvapení po celou dobu hraní, díky kterým nepřestává bavit. Hře jsme věnovali recenzi v loňském Questu, který si můžete poslechnout tady. Druhým loňským favoritem byla další exkluzivní hra pro Switch, a to týmová střílečka Splatoon 2. Ta obrací tradiční online multiplayer na hlavu a nejde v ní tolik o střílení nepřátel, ale o postříkání co největší plochy arény barvou svého týmu. Místo nábojů střílejí pistole barevný inkoust, a který tým na konci časového limitu poblemcal víc prostoru, ten zvítězí.

Jarda si rok 2017 nejvíc užil u hry Playerunknown’s Battleground, známé více jako PUBG. V ní se 100 hráčů střetává na jednom ostrově v souboji na život a na smrt, přičemž jen jeden může na konci vyhrát. Tahle herní battle royale se vyznačuje intenzivní atmosférou při každé hře, a nejen proto se stala Jardovou nejlepší hrou minulého roku. Hned za ní by se umístila indie akční plošinovka Cuphead, která vypadá jako animovaný film z 30. let minulého století. Díky své stylizaci, obtížnosti i skvělému soundtracku se hře povedlo být výraznou a výjimečnou mezi velkými tituly uplynulého roku. I Cupheadu jsme už věnovali recenzi a poslechnout si ji můžete zde.

Jaké další hry roku 2017 utkvěly klukům v hlavě? Jaké je zklamaly? A na jaké hry se v roce 2018 těší? To všechno se dozvíte v nejnovějším Questu.

autoři: Jaromír Möwald , Vojtěch Dřevíkovský
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.