Radio Ivo ft. Robert Mikluš: To je láska, Zbyňo!

Příběh je navíc vyprávěn retrospektivně, takže jej, podobně jako ve slavném Titanicu, sledujeme vzpomínkou této ještě o dvacet let starší čtveřice, která se na výročním silvestrovském setkání noří do společné minulosti. Škoda snad jen, že se Romana nepoučila z filmu Jamese Camerona i v tom, že retrospektivní vyprávění je dobré v současnosti nejen skončit, ale především začít.

V Bohunské hře tak vzniká ihned na začátku jistý posluchačský zmatek. Ten je zároveň podpořen tím, že postavy bezmála sedmdesátníků (a později devadesátníků) hrají tradiční tváře Romaniny tvůrčí skupiny a ani hostujícímu Robertu Miklušovi není zdaleka 50 let.

Nabízí se dokonce otázka, zda ztvárňování starých lidí mladými, navíc v jemné komediální nadsázce, není vlastně právě onen agistický přístup, podobně jako když kdysi v dávných dobách hrávali „černochy“ bílí herci nabarveni na černo. Populární moderátor Jan Kraus se nedávno omluvil za to, že ve filmu Poprask na silnici E4 hrál romského mladíka s obličejem (vyjma uší a krku) nabarveným tmavou „tělkou“. Následně se omluvil i celkově za to, že vůbec v tomto filmu hrál.

Na svou obhajobu ovšem uvedl, že tato komedie byla ve své době divácky nejméně navštíveným filmem v českých kinech, takže její společenský vliv byl minimální. A lze potvrdit, že tento trend v české kinematografii ani společnosti nepokračoval.

Není ovšem pravda, že by se Romana aktuálním otázkám vyhýbala. Na tuhle sice možná zapomněla, ale podařilo se jí kupříkladu zmínit téma svobodné volby žen nakládat se svým tělem. Za to sklidila drobný satirický útok, týkající se jejího nedávného mravního incidentu s výherci rozhlasové soutěže, který se ale nakonec vysvětlil společným prohlášením všech zainteresovaných, v němž se hovořilo o „karnevalizaci sexuality“. Ale ani stará tabu nejsou autorce cizí, což se projevuje nejen věkem ústředních postav, ale také otevřeností, s jakou se věnuje jejich intimnímu životu i válečným traumatům.

A neboť je časová osa vyprávění nejnovější hry velmi sofistikovaná, nastiňme si nyní zásadní dějové momenty v datech:

1927 – narození Lexy
1928 – narození Zbyňka
1940 – narození Jarky
1944 – seznámení Zbyňka a Lexy
1945 – tzv. „přerovský masakr“
1972 – narození Pavla
1993 – seznámení Jarky a Pavla
1994 – pokus o vraždu matky
2001 – výsledné seznámení všech, ústřední linka příběhu
2002 – rok vydání alba skupiny Dýza Boys Co píseň, to hit!
2020 – současnost, silvestrovské setkání

Tuto časovou osu budete rozhodně potřebovat i při pozorném poslechu hry, která zároveň neskrývá další inspirace, od existenciální sci-fi novely Stalker až po rodinnou fantasy Nekonečný příběh. A jak se šušká Českým rozhlasem: Bohunské zřejmě po dlouholetém období exkrementů začalo období odšťavňovače.

Natáčení dalších her Radia Ivo bude během následujících týdnů neveřejné. Zachovejte nám ovšem přízeň a těšte se s námi na, doufejme brzkou, návštěvu nahrávání série Život nedoceníš ve studiích Českého rozhlasu. Dáme vám včas vědět.

Radio Ivo je přenesení rozhlasové hry na divadelní prkna a zpět do rozhlasu bez jakékoli transformace, pouze s možností vidět její vznik bez přípravy. Výrazová civilnost a zvukový realismus v pozvolném tempu performerů Petra Marka, Johany Ožvold, Mariana Moštíka a jejich hostů. Záznam letošního prosincového dílu s Robertem Miklušem jsme vysílali na Silvestra. Premiérové díly Radia Ivo slýcháte na Radiu Wave každou poslední sobotu v měsíci od 20 hodin, všechny si je můžete pustit na wave.cz/radioivo nebo se přihlaste k odběru na wave.cz/podcasty.