RUN. Běž a nezastavuj se. Poslechněte si dokument o urputnosti a vysílení na 36hodinovém běhu
Přihlásit se do extrémního běžeckého štafetového závodu Vltava Run chce odvahu. Už sedm let ji každý rok má tři tisíce závodníků. Startují na Šumavě a nejpozději za 36 hodin doběhnou do Prahy. Výzvu v podobě tři sta šedesáti kilometrů s převýšením až tři sta metrů letos přijalo i dvanáct Jihočechů. Byl mezi nimi operní zpěvák, trenér taekwonda, IT manažer i rozhlasová moderátorka.
Běhat jsem začala z praktických důvodů. Chtěla jsem zhubnout, být in, zlepšit kondici a ulevit stresem zaplavenému tělu. Byla to pro mě i výzva dělat něco, k čemu nemám dispozice. V dětství jsem nesportovala, na běh mám nízké těžiště a krátké nohy, plíce unavené věkem i dvacetiletou kuřáckou etapou. Přesto mě můj trenér vyhecoval k životnímu výkonu a já po třech měsících tréninku uběhla první půlmaraton. I když jsem moc nezhubla a tréninky i samotný závod mě stresovaly, fyzička šla strmě nahoru a já jsem konečně pochopila, proč lidé běhají. Běh vám dá adrenalin a nabídne nádherné zážitky z míst, kam byste běžně nedošli. Pro někoho je běh láska na celý život, pro mě byl jen jednou kapitolou. Už dávno neběhám, z běhu mě bolela záda a vlastně mě nebavil. Běh mě ale přesto přivedl k dalším sportům, zdravému životnímu stylu a pravidelnému pohybu.
Když mě moje rozhlasová kolegyně lákala k účasti na extrémním závodu Vltava Run, věděla jsem stoprocentně, že běžet tři štafetové úseky v rozsahu deseti kilometrů během 36 hodin nechci. Chtěla jsem u toho ale být a pokusit se do rozhlasového dokumentu přenést atmosféru závodu. Pach potu, strach, radost i bolest.
Jihočeskou dvanáctičlennou štafetu poskládala kapitánka Hana Šoberová ze svých kamarádů a kamarádů jejich kamarádů. Ona byla hlavním motorem, tou, která hlídala, aby byli všichni na svých předávkách včas, aby byli všichni v pořádku. Pod tíhou zodpovědnosti neodstoupila, i když ji těsně před závodem postihly vážné zdravotní komplikace, z kterých se pak dlouho léčila. A to jsou přesně ty momenty, kterých jsem při závodě zažila hodně. Běžci závodili na hraně svých možností. Během závodu spali v autě, na zemi, neměli se kde umýt ani kam dojít na záchod. Neměli čas na regeneraci unavených svalů. Několik závodníků z vyčerpání zvracelo, jeden kluk z naší štafety omdlel. Celý závod ale provázely radost, euforie a štěstí.
U některých běžců jsem si nebyla jistá, jestli nejsou na drogách. Tak euforické a přehnané jejich projevy byly. Nakolik byly ty pocity prchavé, vědí jen sami závodníci. Jak dlouho jim vydrží pocit, „že to dali“. Všichni závodníci z jihočeské štafety chtějí běžet i příští rok. I pro mě bylo těch 36 hodin prožitých v partě útěkem od starostí, povinností i rodiny, ale nabídce běžet s nimi odolám.
Ve štafetě byli čtyři ženy a osm mužů z celé republiky. Nejstaršímu Karlovi je 52 let, nejmladší Kateřina oslavila při závodě devatenácté narozeniny. Jak zvládá extrémní závod sólista opery Národního divadla, ekonom, IT manažer nebo člen justiční stráže? Poslechněte si záznam jejich životního výkonu v dokumentu Márie Pfeifferové Run, který vysíláme v rámci cyklu DokuVlna.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
