„Rychlý, bezbolestný a jednoduchý.“ Hudební souznění dua Pris korunuje skvělý debut Naše večery
Debutová deska Naše večery pražských Pris nastavila hudební laťku pro letošní rok na domácí scéně hodně vysoko. Duo Tomáš Tkáč a Lukáš Grygar na ní sice zpívají o smrti a promítají do ní zlomové zážitky posledních let, přesto o ní mluví jako o souboru písniček, pro které uzrál ten správný čas. Nejen o nové desce a jejich lásce k filmu jsem si s kapelou povídal na Krejcárku, kde Pris točí klipy, fotí fotky a který má pro ně speciální symboliku.
Jak jste se vy dva potkali a čí nápad byl založit kapelu?
Tomáš: Celý to zpunktoval Lukáš, kterej mě oslovil a nabídl mi práci na společném projektu. Tehdy jsme ještě nevěděli, co to přesně bude, a bylo s tím spojený i bydlení, takže takový zázemí, abychom to byli opravdu schopní dát dohromady. A já na to kývnul.
Co se mezi vámi během toho roku dělo? Trvalo vám, než jste si na sebe jako hudebníci zvykli?
Lukáš: Mně přijde, že to bylo strašně bezbolestný, přirozený, přímočarý a jednoduchý. I když máme jiný hudební pozadí, hrozně dobře se to doplňuje. V Tomášovi jsem potkal někoho, kdo dokáže vzít moje nápady, dotvářet je a dodělat.
Deska týdne: Smutné disko Pris. Naše večery jsou sebevědomým českým debutem
Pris míchají syntezátory s kytarami, dark wave s písničkářstvím, hluky s intimním diskem a k tomu se nebojí češtiny. Dvojice tvořená Lukášem Grygarem a Tomášem Tkáčem právě vydala album Naše večery, které je (nejenom) o smrti a způsobech, jak se s ní vyrovnávat. První výrazná deska letoška na domácí scéně je tady.
Vyšla vám debutová deska Naše večery. O čem je?
L: Já myslím, že je o nás. Pro mě osobně je do velký míry odrazem posledních dvou let, který v mým životě byly poměrně dramatický a zlomový. Nemůžu ale říct, že by to byla deska, na který se já s něčím vyrovnávám. Je to prostě soubor písniček, který nějakým způsobem dozrály a nějak nám dohromady fungujou.
Hudebně jde podle mě o docela pestrou směsici žánrů. Slyším v ní odkazy na shoegaze, synthpop i jednoduché písničkářství. Šli jste do studia s tím, že chcete zkusit experimentovat a zapojit více žánrů, nebo to prostě nějak vyplynulo při nahrávání?
T: Bylo to dost daný tím, že studio byl můj pokojíček, takže jsme si mohli dovolit, co jsme chtěli. Snažili jsme se podřizovat hudbě. Žánry se tam míchají dost, ale asi to jinak neumíme. Myslím, že takhle je to dobře.
L: Každá cesta do Tomášova pokojíčku pro mě byla takovej experiment. Je ale třeba říct, že ty písničky byly už hotový, hráli jsme je už nějakej čas, takže jsme je šli jen zaznamenat. Hodně jsme si s tím vyhráli, Tomáš třeba používá páskový echo nebo starej rozvrzanej klavír, kterej je jinak nehratelnej, ale na desce posloužil tam, kde měl.
Název vaší kapely je z filmu Blade Runner, písnička Frank zase začíná samplem z Lynchova Modrého sametu. Jakou roli ve vaší hudbě hraje film?
L: Určitě velkou, ale spíš v tom smyslu, že pro mě byla hudba vždycky ohromně obrazotvorná záležitost a vždycky jsem ji měl propojenou s nějakým vizuálem. Za tím názvem není nějakej velkej koncept. Zakládal jsem YouTube kanál dopředu s tím, že tam asi budem časem něco nahrávat, a vyšlo to přesně na 14. 2. 2016, což je Valentýn, ale i datum výroby Pris z filmu Blade Runner, takže se to všechno hezky sešlo a pospojovalo.
Když jsem dělal svý sólový věci, neměl jsem prostředky na udělání klipu, ale hrozně mě bavilo stříhat si klipy z filmových záběrů, takže máme třeba písničku s videem z Nekonečnýho příběhu. Když vznikla písnička Frank, ten sampl jsme v ní naživo neměli, ale bylo to inspirovaný hláškou z toho filmu, tak nás napadlo, že by to na desce mohlo sednout, a ono to sedlo.
Ve druhé písničce Čarokrásná zpíváte, že něco končí a něco začíná. Co pro vás teď po vydání alba skončilo a co začalo?
L: Skončilo období nejistoty. Protože nejsme osamocený ostrovy, zajímají nás zpětné reakce a ty teď začínají přicházet. Otevírá se nová kapitola kapely, která tím bude samozřejmě ovlivněná. Začíná i nová koncertní éra, budeme křtít v Brně a den nato v Praze, kde chceme vyzkoušet nějaký nový věci v rámci živýho pojetí. Nemyslím nutně písničky, máme nějaký nápady a plány, kterým se teď budeme věnovat.
T: Pro mě to byla jedna z desek, který jsem produkoval a míchal. Spočítal bych je na prstech jedný ruky. Myslím, že to dopadlo dobře, i reakce jsou pozitivní, takže tak trochu sobecky doufám, že se otevírá nějaká nová éra produkce a mixu pro ostatní.
Rozhovor v jeho plném znění můžete slyšet v přehrávači umístěném na začátku článku anebo ve vysílání Radia Wave.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
