Sedět a poslouchat, radí Jan Burian v High Five
Písničkář a spisovatel Jan Burian, který vydával své první nahrávky ještě před revolucí, se stále snaží hledat nové přístupy k hudbě. Aby neusnul, snaží se být i v rychlém 21. století aktuální. Důkazem toho je i jeho nové album Jiná doba, kde se spojil s o generaci mladšími hudebníky, jako je Bonus nebo Midi Lidi. Podobně se před dvěma lety David Byrne spojil se zpěvačkou St. Vincent, jejichž společné dílo jmenuje Burian mezi svými pěti zásadními deskami v dalším dílu rubriky High Five.
Randy Newman – Little Criminals
Randyho Newmana jsem si vybral proto, že je to chytré. Je to ještě pořád písnička, ale vlastně to promlouvá trochu jinou řečí než alternativní muzika. Je to taky provokativní, u nás v rádiích by to nikdo nevysílal. Je to totiž o tom, že malí lidé jsou nebezpeční. Je to kontroverzní a vtipné. Randy Newman je písničkář, já taky. A hraje na piano, což já taky.
David Byrne a St. Vincent – Love This Giant
David Byrne je člověk, který je stejně starý jako já, což mě vždycky drží, protože si říkám: „Když David Byrne může dělat takové skvělé desky, proč bych je nemohl dělat taky?“ Problém je v tom, že si člověk myslí, když je trochu starší, že všechno umí. Tenhleten Byrne, podobně jako John Cale, který je ještě o něco starší, pořád zkouší něco nového. To jsou moji lidi.
Kapitán Demo – Demolice
Já mám od Kapitána Dema nejradši tuhle píseň. Je o tom, jak se vytvářejí umělá prsa, o tom, jak se nedá nikam chodit, protože se jedno prso nepovedlo. Je to dada, šíleně nesmyslná, sprostá sranda, ale je to taky písnička. Mám to rád, protože to dělá synek Jiřík Burian, který se mnou točí desky. Kdybych si měl poslechnout něco, abych měl dobrou náladu, poslechnu si jeho.
Kimmo Pohjonen
Kimmo Pohjonen je finský Jimi Hendrix harmoniky. Je něco neuvěřitelného, co dokázal udělat s harmonikou, nástrojem konzervativním, nebo až takovým vesnickým. Připojí ho přes všechny krabičky a vznikne naprostá hudební řežba. Je to naprosto senzační.
Björk – Vulnicura
Hodně lidí po poslední desce říká, že se Björk pořád opakuje. Myslím, že by si měli jít Björk poslechnout do Rudolfina nebo do haly Harfa, která slouží v Reykjavíku jako koncertní prostor pro vážnou hudbu. Prostě musí se sedět a poslouchat, nesmí se to brát jako popmusic. Björk je dneska jedna z nejúžasnějších skladatelek muziky jako takové, na Islandu se muzika nedělí na žánry. Každý si tam dělá, co chce. Není to tak, že my nehrajeme s tamtěma a tamti zas nehrajou tady s těma.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
