„Si sem vylez a hraj.“ Please the Trees odjeli turné na valníku

20. červen 2016

Kolem dvaceti děvčat ze Střední pedagogické školy Prachatice poslušně stojí před zaparkovanou Avií a právě pod vedením paní učitelky dozpívává poslední skladbu. Za souborem se kromě náklaďáku tyčí funkcionalistická vila, kterou se snaží místní kolektiv zachránit, protože město chce přes pozemek vést dopravní obchvat. Kapela Please the Trees toho za poslední týden zažila hodně, ale takového předskokana ještě neměla. Stmívá se, v nedalekém potoce se chladí piva a trojice se pomalu chystá na předposlední koncert turné na valníku.

„A nemáš tam něco od Metallicy?“ Tohle slýchal frontman Václav Havelka při hraní vůbec nejčastěji, nenechal se ale nikdy rozhodit. Koncert v Prachaticích byl jednou z mála zastávek na turné, kdy se kapela potkala především s fanoušky, a kdy tedy šlo hlavně o komunitní sešlost. Většinou se totiž trio, které za poslední album Carp dostalo cenu tuzemské hudební kritiky Apollo, snažilo zasahovat do veřejného prostoru, konfrontovat náhodné kolemjdoucí s hlučnou hudbou a uvádět je do situací, do nichž by se jen tak nedostali. „Diví se, jak je možný, že tam zničehonic děláš nějaký hluk. V Brně se zas rozčilovali, že vjedeš třeba na nějaký chodník,“ líčí Havelka zážitky.

Za volantem na turné seděl z velké části on sám, protože jako jediný z kapely má řidičák na náklaďák. „Děda mi vždycky říkal, že se bude hodit,“ vzpomíná. Střední lesnickou školou v Harrachově prolezl podle svých slov pod lavicí a raději utíkal do Prahy na koncerty. Svářečské průkazy mu sice propadly, ale ten řidičský se mu při turné na valníku náramně hodil. Nápad na cestu vznikl někdy v roce 2014 a podařil se realizovat až letos za podpory filmové produkce Evolution Films, v jejichž střižnách vzniká o celém turné snímek.

Když kapele před koncertem pro brněnský dětský domov ukradli drahou aparaturu, museli si narychlo poradit – půjčili si mikrofony a vystoupení zvládli v polních podmínkách. Hned nato popojeli s Avií o kousek dál a zaparkovali ji přímo před brněnským vlakovým nádražím. Lidé žijící na ulici byli ze všech nejvíc nadšení, zpěvákovi dávali napít vína a mluvili do mikrofonu. „Prej ať zahraju punk rock, vyřvávali bezdomovci. Tak jim odpovídám, že punk rock je mrtvej, jestli o tom už slyšeli. A oni že nee, že punk rock žije,“ říká s úsměvem. O nadšení prodavačů z místních krámků se ale mluvit nedalo – to se ukázalo, když si kapela chtěla půjčit elektriku. Naštěstí s sebou měli agregát.

V ústeckých Předlicích si natáhli elektriku ze sídla Člověka v tísni, na jehož dvorku se konal koncert. Ten přitáhl pozornost všech přítomných. Nejvíc si ho užili malí romští kluci, se kterými Please the Trees zůstali na valníku ještě několik desítek minut potom, co odehráli poslední skladbu. „Jamovali jsme s děckama, stály tam v řadě a každej si chtěl zabubnovat. Jsou to lidi na okraji, všichni na ně plivou a ty řekneš: ‚Vždyť jsme všichni stejný, o nic nejde. Si sem vylez a hraj.‘“

03653210.jpeg

Překračovat jisté předsudky bylo pro kapelu jedním z hlavních cílů, dalším třeba poukázat na zajímavá místa a podpořit dobrou věc – to byl přesně případ prachatického koncertu na zahradě funkcionalistické vily postavené v roce 1932 rakouským architektem Fritzem Reichlem. Místní spolek Živá vila ji před dvěma lety začal spravovat. Dlouho byla v dezolátním stavu, přebývali v ní bezdomovci a všude byl nepořádek. Dnes se tam konají kulturní akce a na koncerty jezdí lidé z okolních měst. „Dřív to byla školka, před rokem 1989 byly vily tak využívané. Dělají se tady tedy i divadla pro děti a každý pátek se tu v létě schází rodiny, opečou se buřty nebo se upeče pizza v krbu,“ popisuje student bohemistiky Libor Staněk. Nyní se svou sestrou Barborou, která studuje dějiny umění, usiluje o to, aby byla budova zapsána na seznam kulturních památek.

Zatím se čeká na verdikt ministerstva kultury, ten byl už několikrát odložen, naposledy na druhou polovinu července. Pokud se podaří vyhrát a oba sourozenci v to pevně věří, chtěli by z vily udělat kulturní centrum – pokračovat v tom, co dělají v dočasně pronajatých prostorech. „Obchvat nesplňuje environmentální, urbanistické ani dopravní normy. Víme, že v této podobě, jak je to zanesené v územním plánu, je nerealizovatelný. Silnice se sem mezi potok a zahradu ani nevejde. I kdyby se vila zbořila, byla by hotová jenom polovina obchvatu,“ vysvětluje Staňková.

Jistou roli při plánování turné Please the Trees hrála taky vykořeněnost jednotlivých lokalit. „A promotéři, kteří lokality udržují kulturně při životě,“ dodává Havelka a připomíná, že pro nezávislou hudební scénu je důležitý každý článek řetězce – ten, kdo koncert uspořádá, ten, kdo ho odehraje, a v neposlední řadě ten, kdo na něj přijde. Dnes, kdy jsme svědky zániku některých významných klubů, jako je punkový Vrah v Rožnově pod Radhoštěm, je důležité si taková místa chránit.

03653209.jpeg
autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.