Slačálek, Hůlová, Vladimir 518 a další: Volili by Clintonovu, Trumpa nebo úplně jinak?

Ondřej Slačálek , politolog a novinář

Asi bych se voleb neúčastnil. Rozhodně bych měl problém volit jednoho z dvou hlavních kandidátů, nejen proto, že zásadně nesouhlasím s podobou současné zastupitelské demokracie, která ze sebe v nynějších amerických prezidentských volbách manifestuje „to nejlepší“ – od financování volebních kampaní, sloužících pochybným zájmům na obou stranách, až po proměnu kampaně v drsný spektákl emocí a manipulací. Nelíbí se mi ani, co oba kandidáti reprezentují. O Trumpovi je asi zbytečné ztrácet slova, symbolizuje to nejhorší z prostředí velkého kapitálu zkombinovaného se sexistickými a rasistickými předsudky a agresivitou určitého typu maskulinity. Hillary Clintonová zase reprezentuje kontinuitu toho nejhoršího ze stávajícího establishmentu, i když samozřejmě jistou jeho variantou je i Donald Trump. Clintonová ale představuje i určitý druh vydírání, které cítíme také v Evropě. Klasický souboj pravice a levice se mění v domnělý boj o liberální demokracii proti nějakému šílenci, který ji chce unést. Pro tento fenomén – určitou variantu agresivního protiestablishmentového konzervatismu – ještě nemáme pojmenování a neuměle a bez úcty k historickým paralelám ho označujeme za fašismus. Na takové vydírání prostě nejde přistoupit. Prezidentský kandidát Donald Trump vypovídá o hloubce bankrotu, ve kterém se establishmentová politika ocitla. Bez zásadních změn, jež možná reprezentoval Bernie Sanders, ale možná ani on ne, ji nelze bránit. Právě tato politika vyzyvatele typu Donald Trump totiž plodí a dává jim sílu.

Politolog Ondřej Slačálek |foto: Martina Pavloušková

Čtěte také

Petra Hůlová, spisovatelka

Nejsem žádný odborník přes politiku, ale myslím, že nikdo třetí v tuhle chvíli nemá reálnou šanci, a pokud se mám rozhodnout mezi Trumpem a Hillary, tak jsem pro Hillary. Neberu to ani jako totální nouzovku. Sledovala jsem prezidentské debaty a jako politička mě přesvědčuje. Přiznávám, že pro mě hraje roli i to, že je žena. Přišlo by mi skvělé, kdyby konečně byla americká prezidentka, stejně třeba jako česká prezidentka, jakkoliv to nelze brát jako alibismus pro kvality člověka. Když si představím, že by se potkala Merkelová s Clintonovou na nějakém jednání, tak by se mi to z genderového hlediska líbilo, jakkoliv je to trochu ubohé. Ještě ubožejší je i moje další emoce. Chudák Clintonová byla totálně znemožněná svým chlápkem při aféře se stážistkou Monikou Lewinskou a žena tohohle chlápka se teď asi stane americkou prezidentkou. Z nějakého zvláštního sexuálně-empatického hlediska je to pro mě bomba.

Spisovatelka Petra Hůlová|foto: Martina Pavloušková

Vladimir 518, rapper a výtvarník

Kdybych se měl rozhodnout, tak tam hodím Hillary Clintonovou, protože mi připadá příčetnější. Neměl bych z toho ale vůbec dobrý pocit. Donald Trump zvenku působí jako nevyzpytatelný blázen, Clintonová na druhou stranu vypadá, že je zamotaná do sfér vlivu a pozadí, které na americké politice také nejsou sympatické. I proto o nich člověk vlastně nic neví, a čím víc toho čte, tím dál propadá do informačního chaosu. Ještě víc než jindy mi to připomíná volbu z bláta do louže.

Vladimir 518|foto: Láďa Bruštík

Dagmar Sedláčková, producentka

Těžká otázka, o které jsem hodně přemýšlela a přistupuju k ní vylučovací metodou. Trumpa samozřejmě vnímám jako naprosté zlo a šíleného člověka, ale to zlo jde snadno pojmenovat. Nejvíc mi na něm vadí, že podporuje nenávist, která se může reálně projevovat skrze skupiny jeho voličů. Na druhou stranu, Hillary Clintonová dělá to samé – pokud bude zvolena ona, tak zřejmě zase začne drancovat nějakou jinou zemi kvůli ropě a zabíjet nevinné lidí v zámoří. Jako největší problém ale u Hillary Clintonové vnímám její kampaň, již z velké části založila na tom, že by se měla stát první ženou v tak důležitém státním úřadě a tím bojuje proti sexismu. Velmi dobře si vzpomínám, jak se zachovala v kauze Clinton-Lewinská, což pro mě bylo obrovské zklamání. Měla jedinečnou příležitost vystoupit a přistoupit k tomu problému statečně a pojmenovat ho. Ona se místo toho rozhodla postavit za tehdejšího prezidenta Billa Clintona a nadřadila politickou moc jakékoliv morálce. Proto nechci, aby tato žena dávala příklad našim dcerám a malým holkám. Navíc je pokračovatelka amerických rodin, které si předávají moc od Reagana přes Bushe ke Clintonům a zase zpátky. Stojí za ní úplně stejní lidé i elitářská bankovní politika jako u těchto jejích předchůdců, což je zlo, které lidi nevidí. Myslím, že bych nakonec byla největší srab, nešla volit, šla se opít a modlila se, že se ráno probudím a byl to jen špatný sen.

Anna Durnová, politoložka

Dnes bych se dlouho nerozmýšlela a volila bych Hillary Clintonovou. Nevolila bych ji ani jako menší zlo, ani jako to jediné, co v letošních volbách zbylo, ale proto, že pro mě představuje nejpřipravenějšího z prezidentských kandidátů, které kdy moderní USA měly. Americký politický systém se točí kolem prezidentského úřadu, který je tam mnohem důležitější než v Evropě, takovou míru neznáme ani z Francie. Nejde jen o ideologické nastavení, ale i o intelektuální nebo osobní. Ráda bych i zdůraznila, že ačkoliv jsme slyšeli, že Hillary Clintonová není ideální ztělesnění současných hodnot amerických demokratů, což je také sporné, tak je zosobněním jedné z nejdůležitějších politických kvalit – schopnosti uznat chybu. Její dlouholetá politická zkušenost je její největší výhodou.

Americká vlajka|foto: CC0 Public domain