Štěstí je mastný jako papír od sekaný: Bio Masha a Debbi Love tančí nad selháním většinové společnosti​

30. leden 2017

Duo Debbi Love (nebo „Debilové“, to je na nás) vydalo druhé album, Pošlete čaulíře, nedlouho před Vánoci na labelu Polí pět a nějaké propagaci se pokud možno vyhnulo. Taková strategie je smrtící a škodný je v tomhle případě posluchač: protože Bio Masha (jako hlas a mysl kapely) a Luděk Kazda (jako věrná pumpa zdejších rytmů od boombox elektra po kytarový funk) tímhle repertoárem svědčí o tom, v čem teď žijeme, jako málokdo další u nás.

Osobní je politické: tohle staré heslo by se mohlo přímo vysvětlovat na tracích, kde se ohledávání ženského údělu a kocovina z důvěry v romantiku proplétají s odpozorovanými trapnostmi, klišé a děsy kolem nižších sociálních tříd nebo vlastenectví. „Osud tvůj je určenej, jsi spodek kulovej, po zbytku nepátrej“ – Mashu už od dob, kdy vystupovala jen na slam poetry, zajímají ve společnosti ti, co naletěli. Čemu? Opakovaným heslům manipulátorů, svodům konzumu, snu o malém štěstí s mrazákem a chalupou. „Štěstí voní jako papír vod sekaný, mastný, slastný, průhledný a trochu slaný,“ zpívá se v nejchytlavějším tracku Štěstí a takzvaně rozumně, ústupně tu Masha říká za všechny, kdo jdou moci radši z cesty: „Mír a láska zvítězí / co bysem dělala s tolika penězi...“

V úhrnu je to velmi nelichotivý účet vystavený většinové společnosti a samozřejmě i těm, kdo ji masírují: v tom jsou taky Debbi Love kapelou s provokativním potenciálem. Kousavost a hořkost se sčítají v portrétech marných pokusů neztroskotat v začlenění do pořádného života, Volným pádem a Síla. Tady Masha charakteristicky chrlí „dobré rady společnosti“, které jsou pro ni tak akorát demagogií a neporozuměním: „Každej přizpůsobivej to zvládne! Vem, nebo shnij v škarpě! Línej se lituje, šťastnej slušnej pracuje!“ Speciální místo tu má dávný text Voskovce a Wericha z Divotvorného hrnce „Jakpak je dnes u nás doma“ (v tracku Skřivánku): do beatů ho Masha odsekává kontrastně vůči originálu jako ztělesněnou nedůvěru k proklamovanému vlastenectví. I ten pes v textu najednou evokuje míň Sultána s Tyrlem a víc vlčáka od pohraničníků.

Název alba Pošlete čaulíře evokuje jednu ze slabin dnešních Debbi Love: Mashu napadají stovky obrazů, ale někdy jim rozumí nejvíc ona sama. To není ani tak problém čaulířů, což prý bývaly fiktivní peníze v dětském vysílání České televize, ale třeba tracku US, jehož obsažnému textu nedokážu porozumět, ani kdybych se rozkrájel. Je to ale věrný odraz stylu workoholické a nepochybně talentované ženy, která na tuhle muziku dost těsně navazuje třeba divadlem, které si vybírá k seberealizaci. Od hry Doroty Maslowské Den bez Rusáka a docela divokého Stokorcového lesa až po inscenaci Studia Hrdinů Buňka číslo, kde Masha hraje spolu s Magdalenou Sidonovou, Ivanou Uhlířovou a Michalem Pěchoučkem.

Za posledních šest let vytvořila dlouhou řadu výstižných postřehů a pokřiků. Některé mají až profesionální chytlavost, ale etikou zůstane tahle autorka vždycky natolik v undergroundu, že nějakému skutečnému vzestupu hází klacky pod nohy. Album Pošlete čaulíře, na Bandcampu zavěšené zdarma a vydané i jako kazeta, zatím nejlíp shrnuje, co je zač. Není dokonalé: na to je Masha moc manická a překotná, klasický největší nepřítel sebe sama. Ale alb, na kterých jsou výborné dvě třetiny, nikdy moc nevycházelo. A hlavně: samotný Mashin postoj – bez ohledu na ten který track – je výtečný a pro mě ústí do posluchačské radosti nad jedním z nejzajímavějších autorů a autorek, kterým v těchhle letech na naší indie scéně jde stejnou měrou o obsah jako o rozvibrovanou atmosféru v klubu.

03503821.jpeg

Hodnocení: 75 %

autor: Pavel Klusák
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.