Světový den informovanosti o virové hepatitidě

Infekční žloutenka, nebo chcete-li odborně virová hepatitida, je poměrně závažné, nakažlivé onemocnění způsobené viry, které napadají jaterní tkáně. Nemoc se vyskytuje v sedmi základních typech, které jsou označeny písmeny A až G. Nejznámější je asi žloutenka typu A, které se říká nemoc špinavých rukou. Hodně se také mluví o žloutenkách B a C, které se přenášejí zejména krví a dalšími tělními tekutinami. Mezi uživateli drog se vyskytují asi 100x častěji než mezi běžnou populací. Proti žloutenkám A a B je možné se očkovat. Proti céčku nikoliv. A tak jsou na místě různé preventivní strategie, jako je třeba výměna injekčního materiálu uživatelům drog a jejich motivace k tomu, aby si svoje nádobíčko k nitrožilní aplikaci mezi sebou nepůjčovali. Novinkou na poli drogové prevence jsou i tzv. šňupátka, která zejména občasným uživatelům drog rozdávají jihočeští streetworkeři.

Kromě této novinky tu je ale ještě jedna podstatná věc, o které veřejnost moc neví. Žloutenka typu A je sice nejznámější, rozhodně ale není nejčastější. Prim v počtu nakažených osob v Česku v roce 2011 – a dá se předpokládat, že to tak dopadne i v roce 2012 – totiž drží žloutenka typu E.

Poslechněte si rozhovory s Kamilem Podzimkem (šéf jihočeského streetworku, občanského sdružení Prevent) a epidemioložkou Zdeňkou Jágrovou (vedoucí epidemiologického oddělení Hygienické stanice hlavního města Prahy).

Žloutenka typu E má podobný průběh jako „áčková“ žloutenka. Pokud se nakazíte, po inkubační době, která může trvat 15 až 64 dní, nejčastěji ale 4–6 týdnů, se nemoc projeví podobně jako chřipka – únavou, nechutenstvím, malátností. Můžete pozorovat i zežloutnutí očního bělma. Na rozdíl od žloutenek B a C vám ale nehrozí přechod nemoci do gronicity. Žloutenka typu E se dá docela dobře léčit, zatím ale není možné se proti ní očkovat.

Proti žloutence typu B se očkuje už poměrně běžně, proti žloutence typu A se očkují spíše konkrétní profese. Očkování je za úhradu a doporučováno pro všechny.