Trump je prý dítě přecpané cheeseburgery a narcis v županu. Dá se ale knize Fire and Fury věřit?

„Myslel jsem, že nepíšu nic nového,“ řekl v rozhovoru se Stephenem Colbertem autor knihy. Donald Trump a jeho právníci se dokonce pokusili její blížící se vydání zastavit, mělo k němu dojít 9. ledna. „Je to plné lží, zavádějících údajů a zdrojů, které ani ve skutečnosti neexistují,“ tweetoval Trump. Wolff má skutečně pověst senzacechtivého novináře, jehož psaní není vždy úplně pravdivé. Trumpovy snahy ale byly kontraproduktivní. Vydavatel se naopak díky kontroverzi, kterou kniha vyvolala, rozhodl Fire and Fury vydat o celé čtyři dny dříve. „Myslím, že nejsem jenom chytrý, dal bych se rovnou označit za génia. A to sice velmi stabilního génia,“ psal pak Trump na Twitter v reakci na knihu, která ho líčí jako pravý opak.

Do médií pochopitelně prosákly nejsenzačnější a nejbulvárnější části knihy. Trump se podle Wolffa v ideálním případě každý večer v půl 7 odebírá do svého pokoje, kde sleduje v županu z postele hned tři televize zároveň a pojídá cheeseburger. U toho prý vede půlhodinové telefonáty se svými známými, ve kterých ventiluje svoji frustraci z nefér zacházení, kterého se mu dostává od mediálních elit. Podobná informace se objevila už vloni v únoru. „Vypadám snad jako člověk, který nosí župan? Nikdy jsem žádný župan nevlastnil,“ říkal podle Wolffa tehdy Trump každému takřka na potkání.

„Jste unikátní osobnost, můžete dokázat nemožné,“ zdravil Trumpa během návštěvy Saúdské Arábie obdivně egyptský prezident, bývalý generál Abd al-Fattáh as-Sísí. „A vy máte super boty! Páni, no koukněte se na ně. Ty jo…,“ oplatil mu prý na lichotku Trump. Michael Wolff ve své knize vykresluje marnivého, dětsky uvažujícího prezidenta, kterého zajímá jenom jeho vlastní mediální obraz a v důsledku chce jenom to, aby ho všichni měli rádi. Zároveň tvrdí, že Donald Trump vůbec nepředpokládal, že prezidentské volby v roce 2016 vyhraje a že je možná ani vyhrát ve skutečnosti nechtěl. Byl připraven těžit z pozice Hillary Clintonovou nespravedlivě poraženého mučedníka. Jeho kandidatura měla fungovat jako startovací kampaň vlastní televizní stanice, kterou měl Trump po volbách založit.

Sám autor Fire and Fury v předmluvě v podstatě přiznává, že část jeho knihy může být nepravdivá. Z této možnosti viní své zdroje v Bílém domě. Je prý možné, že v Trumpově administrativě prostě všichni lžou. Wolff se pouze pokouší podle svého nejlepšího vědomí a svědomí předložit nejpravděpodobnější verzi událostí, k jaké se dopracoval. Při čtení Fire and Fury ale máte pocit, že před opatrným hledáním pravdy mnohdy dostává přednost snaha být senzační.

Ve Wolffově knize chyby nejspíš jsou. V jedné pasáži tvrdí, že se v restauraci jednoho hotelu, kde měla schůzku Ivanka Trumpová, nacházel i novinář Mark Berman, který to ale popírá. Wolff tvrdí, že si ho pouze spletl s lobbistou Mikem Bermanem. Píše také, že bývalý britský premiér Tony Blair varoval vedení Trumpovy kampaně, že kandidáta sledují britské tajné služby. Blair označil historku za „naprostý výmysl“. Wolff se před nařčením ze zkreslení a lží brání tím, že má k dispozici hodiny nahrávek svých zdrojů, potvrzující jeho tvrzení.

Jak ale sám autor v předmluvě knihy naznačuje, otázka věrohodnosti Wolffových zdrojů je největším úskalím Fire and Fury. Důležitější než Trump pro něj nakonec byl temný král amerického alt-rightu Steve Bannon. Nad stránkami Fire and Fury se chvílemi může zdát, že kniha je vlastně víc o něm než o Trumpovi. Bannon po neshodách opustil Bílý dům v srpnu loňského roku a poté se vrátil do vedoucí pozice alt-rightu, do magazínu Breitbart News. Fire and Fury je plná interpretací, z kterých přímo čiší Bannonův světonázor.

Čtěte takéFake news tu byly vždycky. Teď je živí zhroucení tradičních médií

Velkou část knihy tvoří přímé interpretace Trumpových činů a motivací, u kterých Wolff neuvádí zdroj svých domněnek. Je hodně pravděpodobné, že je z velké části dodal právě Bannon. Po zveřejnění knihy se totiž Donald Trump vyjádřil, že Bannon „se zbláznil“. Ten se po několika dnech nepříliš přesvědčivě omluvil za některé své výroky v knize. Její publikace nepomohla ani Bannonovým rozporům s jeho mecenášem, datovým magnátem Robertem Mercerem. 9. ledna tak Bannon skončil i v Mercerem financovaných Breitbart News.

Donald Trump|foto: Gage Skidmore

Kniha Fire and Fury se nesetkala s tak bouřlivou odezvou jen kvůli jednotlivým historkám. Některé z nich se v méně detailní podobě objevily v různých médiích už v průběhu loňského roku. Navíc se u čtení neubráníte nepříjemnému pocitu, že vlastně nevíte, jestli tomu kterému detailu můžete vůbec věřit. Fire and Fury však nabízí hlavně zdrcující dlouhodobý narativ uplynulého roku v Bílém domě. Přes veškeré nepřesnosti Wolff trefně popisuje překotnost Trumpova prezidentství. Když ho sledujete optikou každodenní záplavy zpráv a jeden týden skandálů střídá další ještě větší, zanechá to ve vás úplně jiný dojem než při čtení třísetstránkového shrnutí. Pod lavinou novinek jsou často ty starší zapomenuty. Výhoda nefragmentované pozornosti, zaměřené na vyprávění delšího sledu událostí, je nejsilnější stránkou Fire and Fury.

Fire and Fury skandál je tak trochu jako seriál pohádek o císařových nových šatech. Volby 2016 pomohlo Donaldu Trumpovi vyhrát to, že přišel na scénu a jako dítě z Andersenovy pohádky ukázal, že ani jeho republikánští rivalové, ani Hillary Clintonová na sobě ve skutečnosti nemají šaty. Kniha Fire and Fury se teď snaží ukázat stejným způsobem Trumpa, ale její autor Michael Wolff toho na sobě taky příliš mnoho nemá.